SOLANUM INCANUM L. – lilek / ľuľok

Syn.: Solanum bojeri Dunal, Solanum sanctum L.
Čeleď: Solanaceae – lilkovité

Solanum incanum

Rozšíření: Původní areál zabírá severní část subsaharské Afriky, od Senegalu a Egypta až po Keňu a Somálsko, v jižní části Afriky býval dříve zaměňován s druhem Solanum campylacanthum; dále roste v Asii od Sýrie a Izraele po Jemen, v Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, v Indii a na Srí Lance. Původnost v jihovýchodní Asii (zasahuje až do Číny, do Japonska a do Indonésie) je nepravděpodobná, prokazatelně druhotný je výskyt v Americe.

Ekologie: Křoviny, kamenné tarasy, rumiště, zejména v oblasti savan, ale jako průvodce člověkem narušených stanovišť i v subtropech.

Solanum incanum

Popis: Keř až 1,5 m vysoký, obvykle trnitý; celá rostlina je bíle nebo šedě plstnatá, s vločkovitými hvězdovitými chlupy; ostny na stonku obvykle zahnuté, na listech přímé. Listy jsou střídavé, řapíkaté, čepel je v obrysu vejčitá, 3–18 cm dlouhá a 1–10 cm široká, na bázi často asymetrická, celokrajná nebo na okraji chobotnatá až laločnatá, na vrcholku tupě špičatá. Květenství jsou postranní 5–10květé vijany, zpravidla vyrůstají proti listům; kalich je 1–1,5 cm dlouhý, často ostnitý; koruna je kolovitá, světle až tmavě fialová, má asi 2,5 cm v průměru, korunní cípy jsou široce kopinaté až vejčité; tyčinky jsou téměř přisedlé. Plod je bobule mající asi 2 cm v průměru, za zralosti žlutá.

Využití: Rostliny obsahují jedovaté alkaloidy; podobně jako některé další příbuzné druhy lilků je i tento druh nazýván sodomské jablíčko.

Solanum incanum
Solanum incanum
Solanum incanum

Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 15. 2. 2010 (Jemen, Jabal Haráz, Hoteib) a Věra Svobodová, ve dnech 14. a 19. 4. 2010 (Jemen, Mahwít a jižně od Saná).