Syn.: Solanum angulatum Ruiz et Pav., Solanum macrocarpon Pav. ex Dun., Solanum nollanum Britton, Solanum quitense Kunth
Česká jména: narančila (Valíček 1989), narančila, quito pomeranč, lulo (Mareček 2001)
Čeleď: Solanaceae Juss. – lilkovité

Solanum quitoense

Rozšíření: Původně se tento druh vyskytoval patrně jen v Ekvádoru a Kolumbii, avšak pěstuje se pro své šťavnaté plody (tzv. naranjilla), takže v současnosti se jeho areál táhne do jižního Mexika až do Peru. Pěstuje se také na Floridě a v jihovýchodní Asii.

Ekologie: Roste v tropických podhorských a horských lesích a v lesních lemech, v křovinách, sekundárně se objevuje v okolí lidských sídel a zemědělsky využívaných ploch, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 1800(–2500) m.

Popis: Ostnitý keř dosahující výšky až okolo 200 cm, hustě chlupatý až plstnatý, často nafialověle naběhlý; ostny jsou rovné, 2–5 mm dlouhé. Listy mají řapíky až 15 cm dlouhé, čepel je vejčitá, až 40 cm dlouhá, na bázi srdčitá až uťatá, celokrajná nebo chobotnatě laločnatá, na vrcholu špičatá, chlupatá, na hlavních žilkách někdy ostnitá. Květenství je hroznovité, až 24květé; kalich je 10–20 mm dlouhý, vně plstnatý, uvnitř kromě vrcholů kališních cípů lysý, jeho trojúhelníkovité cípy sahají až do poloviny kalicha; koruna dosahuje v průměru 30–50 mm, je bílá, cípy jsou kopinaté až vejčité; prašníky jsou 7–10 mm dlouhé. Plodem je kulovitá bobule dorůstající v průměru 3,5–5 cm, pokrytá hvězdovitými trichomy, v době zralosti oranžová, dužnina je sladkokyselá až sladká.

Využití: Plody jsou jedlé, bohaté na vitamin C, připravují se z nich marmelády, kompoty, zmrzlina, používají se do dezertů. Šťáva ze zralých plodů je používána jako přísada do nápojů.

Solanum quitoense
Solanum quitoense
Solanum quitoense
Solanum quitoense

Fotografováno dne 8. 4. 2019 (Ekvádor, provincie Pichincha, Mindo).