SOLIDAGO GIGANTEA Ait. – zlatobýl obrovský / zlatobyľ obrovská

Syn.: Solidago serotina Ait., Solidago glabra Desf., Aster latissimifolius var. serotinus O. Kuntze
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Solidago gigantea

Rozšíření: Původní areál se nachází v jižní Kanadě a USA, do západních oblastí severoamerického kontinentu už nezasahuje. Druhotně je rozšířen především v západní, střední a jižní Evropě, byl také zavlečen na Azorské ostrovy, do východní Asie a na Nový Zéland.
U nás zlatobýl obrovský zplaňuje nerovnoměrně po celém území. Ke zplaňování dochází již od druhé poloviny 19. století, první výskyt této rostliny v Evropě byl zaznamenán v Londýně v roce 1758.

Ekologie: Roste na březích vodních toků, v křovinách, lužních lesích, na rumištích, podél cest, na nádraží a podobně. Snáší i mírné zastínění. Kvete od července do září.

Popis: Vytrvalá bylina, dosahuje výšky nejčastěji 80–200(–230) cm. Oddenek rostliny je bohatě větvený. Lodyhy jsou přímé, jednoduché, lysé, pouze v květenství na vřeteni laty krátce chlupaté, zelené nebo nachově naběhlé. Lodyžní listy jsou střídavé, kopinaté, 7–18 cm dlouhé, 1,2–3 cm široké, zašpičatělé, pilovité, jen na okraji a žilkách na rubu chlupaté. Úbory jsou cca 4 mm dlouhé, přisedlé skoro v jednostranné 10–20 cm dlouhé latě, jazykovité květy jsou zřetelně delší než trubkovité. Plodem je ochmýřená nažka.

Poznámka: Zlatobýl je důležitá včelařská rostlina, zároveň je však za květu významným alergenem. Zlatobýl obrovský je u nás často pěstován jako okrasná rostlina. Velice snadno se rozmnožuje do svého okolí pomocí větrem roznášených nažek.

Solidago giganteaSolidago gigantea
Solidago gigantea

Fotografovali Lubomír Rak, dne 28. 7. 2005 (Česko, Praha-Stodůlky); Karel Bergmann, dne 3. 10. 2013 (Kanada, Alberta, Calgary, Nosehill Park).