Syn.: Lomaria eriopus Kunze, Stangeria eriopus (Kunze) Nash, Stangeria katzeri Regel, Stangeria paradoxa T. Moore, Stangeria sanderiana J. Schust., Stangeria schizodon W. Bull
Čeleď: Zamiaceae Horan. – kejákovité

Stangeria eriopus

Rozšíření: Druh pobřežních oblastí jihovýchodní Afriky, vyskytuje se v jihoafrických provinciích KwaZulu-Natal a Eastern Cape, areál zasahuje rovněž do jižního Mosambiku.

Ekologie: Roste na otevřených travnatých stanovištích, ve vlhkých lesích i v lesních lemech, na mírně kyselých půdách, stoupá až do nadmořské výšky okolo 750 m.

Popis: Dvoudomá cykasovitá rostlina s řepovitým kořenem a podzemním kmínkem. Listy jsou dlouze řapíkaté, 25–200 cm dlouhé, jednoduše zpeřené, lístků je 20–100, jsou kopinaté až podlouhlé, 8–40 cm dlouhé a 1,5–5 cm široké, poněkud kožovité, na bázi klínovité či nesymetricky klínovité, celokrajné nebo pilovité, nejprve chlupaté, záhy olysalé. Samčí šištice jsou stopkaté, válcovité, 10–25 cm dlouhé, o průměru 3–4 cm, nejprve chlupaté, pak olysalé, žlutohnědé, mikrosporofyly jsou trojúhelníkovité až kosočtverečné; samičí šištice jsou rovněž stopkaté, elipsoidní až kuželovité, až 30 cm dlouhé, o průměru 6–10 cm, na vrcholu zaokrouhlené.

Ohrožení a ochrana: Druh je ohrožován ztrátou přirozených stanovišť, jejich přeměnou na zemědělsky využívanou půdu, ale i přímým sběrem – je totiž používán v africké tradiční medicíně. Červený seznam IUCN (2009) řadí tuto cykasovitou rostlinu ke zranitelným druhům (VU), mezinárodní ochranu jí zajišťuje obchodní úmluva CITES.

Poznámka: Rod Stangeria je monotypický. V roce 1829 byl určen a zároveň hned popsán jako kapraďorost, byl zařazen do rodu Lomaria (Blechnaceae). Až když se v roce 1851 objevily rostliny s charakteristickými cykasovými šišticemi, byl tento omyl rozpoznán. Dříve býval tento druh vyčleňován k samostatné čeledi Stangeriaceae, kam byl řazen i rod Bowenia.

Stangeria eriopus
Stangeria eriopus
Stangeria eriopus

Fotografováno dne 6. 6. 2019 (Belgie, Vlámsko, Plantentuin Meise).