V jednom z dřívějších textů (Louka – přírodní stanoviště, nebo technická památka?) jsem nostalgicky vzpomínal na pestrobarevné květy na loukách mého dětství. Když dnes projíždím krajinou, ať už od jihu k severu, nebo od západu k východu, pohled na takové louky se mi ustavičně vyhýbá. Ještě tak občas vídám barevnou mozaiku v trávníku ve starém sadu za humny. Zřídka je druhově bohatou louku vidět v rezervaci, kde ochrana přírody financuje management, tedy údržbu – ale na takových místech je zřejmé, že už vůbec nejde o hospodářský výsledek, ale o prosté odstranění biomasy. Přitom někdejší louky nebyly primárně určeny pro oko, ale hospodářům šlo o seno, kterým posléze krmili dobytek.

Střemily

Převážná většina dnešních luk jede na intenzitu, tedy na co nejvyšší zisk, ale rozhlédneme-li se do kraje, mnoho luk se ve skutečnosti sklízí nikoli kvůli senu, ale kvůli dotacím (např. v programu péče o krajinu). Takovým přístupem ovšem těžko docílíme toho, aby (až skončí dotační titul) se barvy na louce udržely déle.
Neznám mnoho příkladů dobrého hospodaření na pestrých mezofilních loukách v Čechách ani na Moravě a nově vznikajících květnatých luk je málo tím tuplem. Ale přesto se najde výjimka.

Střemily

Skutečně výjimečné louky, byť na nich nerostou žádné chráněné rostliny, jsme nyní našli na okraji vojenského újezdu Boletice, nedaleko jeho severovýchodní hranice poblíž zaniklé obce Střemily. Jde o podhorskou louku na průměrném, ani suchém, ani vlhkém stanovišti (podrobným zkoumáním bychom jistě záhy zjistili, že v dolíčcích jsou spíše druhy vlhkominé, zatímco na hřbítcích převažují suchomilné). Nacházíme se v nadmořské výšce něco málo nad 600 m, na těžších, hlinitojílovitých půdách, které se vyvíjejí na granulitovém podloží.

Střemily

Bývá dobrým zvykem, že k otevření klenotnice slouží více než jeden klíč. Je tomu tak i v tomto případě: proč se zrovna tady zachovalo něco tak mimořádného, vychází ze souběhu více příčin. Jsou to pozemky, které – jak ukazují historické mapy z první poloviny 19. století – byly před časem orané. Pole byla posléze opuštěna a přes stádium úhoru se pak na nich spontánně vytvořila louka. Tyto pozemky ale měly mimořádné štěstí: na zatravnění se evidentně nepoužila žádná travní směs a v okolí bylo zjevně dostatek druhů, které měly možnost se sem rozsemenit – úhoru tedy nebylo nutné nijak pomáhat, aby se v louku proměnil. Důležitá je ovšem poloha: hospodaření ve vojenském újezdu mělo (a dosud má) své zvláštnosti – je podřízené vojenským činnostem, a proto je povětšinou mnohem extenzivnější než ve volné krajině. Újezd vznikl ještě před kolektivizací, takže tady neproběhly aktivity s ní spojené, prakticky se zde nehnojí, (téměř) nepoužívá chemie a porost se seče obvykle jen jednou za rok.

Střemily

Výjimečnost takové extenzivně obhospodařované louky se pozná na první pohled. Pestrý koberec květů hrajících všemi barvami je přece jen něco jiného než pole na zelenou hmotu, tedy na trávu. Dvouděložné rostliny se zastoupením minimálně rovnají rostlinám jednoděložným. A počet druhů na jednotku plochy může dosahovat hodnot přímo závratných. Když jsme se pokusili sepsat na standardní ploše 4 × 4 m fytocenologický snímek, po sečtení na nás juklo neuvěřitelných 55 druhů cévnatých rostlin. Na celé louce, která má rozlohu asi 10,5 ha, by se druhový soupis zcela jistě blížil celé stovce.

Střemily

A co zde tedy roste? Začněme travami a jejich příbuznými. V optimu vegetace, tedy před první sečí, je nejnápadnější ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), který doprovází kostřava červená (Festuca rubra), lipnice luční (Poa pratensis), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) a bika ladní (Luzula campestris). Mnohem menší podíl mají vzrůstné „moderní“ trávy, k nimž patří srha říznačka (Dactylis glomerata), psárka luční (Alopecurus pratensis) nebo kostřava luční (Festuca pratensis); ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) najdeme jen na okrajích. Mezi nejhojnější dvouděložné rostliny patří dále žlutá máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), p. zlatožlutý (Ranunculus auricomus) a roztroušeně i p. hlíznatý (Ranunculus bulbosus), modrý zvonek rozkladitý (Campanula patula), růžový kohoutek luční (Silene flos-cuculi), na suchých místech i smolnička obecná (Viscaria vulgaris), bílou barvu reprezentují kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) a lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), zelenohnědou jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) a šťovík kyselý (Rumex acetosa).

Střemily

Z jetelů je zde zastoupen j. luční (Trifolium pratense), j. plazivý (Trifolium repens), j. prostřední (Trifolium medium), j. ladní (Trifolium campestre) i j. pochybný (Trifolium dubium). O vztahu k bezkolencovým loukám svědčí vtroušená bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria) i ojedinělý kosatec sibiřský (Iris sibirica). Na narušených místech (občas zde řádí divočáci) se objevují jednoletky: osívka jarní (Erophila verna), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), kozlíček polníček (Valerianella locusta) i vzácná pomněnka různobarvá (Myosotis discolor). Jen nehojně zde najdeme pampelišku lékařskou (Taraxacum officinale agg.), pcháč rolní (Cirsium arvense) nebo vratič obecný (Tanacetum vulgare).

StřemilyStřemily

Zdá se, že jedním z klíčových momentů tohoto druhového bohatství je neobvyklá hojnost poloparazitického kokrhele menšího (Rhinanthus minor). Jak vyplývá ze současných experimentů, právě on dovede trávy úspěšně krotit. Ale proč se tak neděje častěji? Vyplývá to z jeho specifických nároků: je jednoletý a musí se obnovovat ze semen. Na tom není nic neobvyklého; zvláštností ale je, že jeho semena rychle ztrácejí klíčivost a nevytvářejí semennou banku. Stačí ho tedy dvakrát po sobě pokosit před dozráním semen (tedy v časném termínu), a louka zůstane bez něj. Jeho zdejší početnost ukazuje na to, že se zde dlouhodobě seče dostatečně pozdě.

Střemily

Zejména s mladšími kolegy se stále přeme, jak má ochranářsky cenná louka vypadat: jaká má být její druhová skladba a jaká má být její struktura. Že 15 druhů lučních rostlin nestačí napočítat na celé louce, ale na čtverečním metru. Až se naskytne příležitost takový správný porost předvést, dnes už vím, kam vyrazit.

Střemily

Fotografovala Alena Vydrová, v květnu a červnu 2020.