Syn.: Cupressepinnata disticha (L.) J. Nelson Cupressus disticha L., Schubertia disticha (L.) Mirb.
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Rozšíření: Jihovýchod USA, Atlantské pobřežní nížiny, Velké tisovcové nížiny na Floridě, Pobřežní nížiny Mexického zálivu po jihovýchodní Texas. Ve vnitrozemí roste podél mnoha vodních toků, na sever povodím řeky Mississippi zasahuje po jih státu Illinois a Indiana. Vertikální rozmezí leží převážně mezi 0–30 m n. m., celkově mezi 0–530 m n. m. V Evropě je pěstován od roku 1640, na území ČR se objevil snad poprvé v roce 1835 v Praze. Státní dřevina Louisiany.
Ekologie: Původní areál se rozkládá především v oblastech vlhkého humidního klimatu s častými záplavami, někdy však také v sušších, subhumidních. Roční srážky se pohybují mezi 760–1630 mm, vegetační doba zde kolísá mezi 190 až 365 dny ročně. Ve své domovině roste na vlhčích stanovištích. Nejlépe se mu daří na náplavech bohatých na živiny, na hlubokých, jemných písčitých hlínách s nadbytkem vlhkosti v propustných povrchových vrstvách. Kromě aluvia roste také v tzv. tisovcových bažinách (jedny z nejproduktivnějších světových ekosystémů) s jílovitou až hrubě písčitou humózní až rašelinnou půdou. V ústí řek prospívá také na mořském pobřeží, kde salinita vody nepřekračuje 0,89 %.
Druh je středně tolerantní k zastínění, nejlépe však roste při plném osvětlení. Doprovodnými dřevinami jsou Nyssa sylvatica, N. aquatica, Liquidambar styraciflua, Magnolia virginiana, M. grandiflora, Acer rubrum, Pinus sp., Quercus sp., Fraxinus sp. atd. Na větvích je velmi častý bromeliovitý epifyt Tillandsia usneoides.
Popis: Jednodomý opadavý strom se silně rozšířenou bází kmene, mohutnými kořenovými náběhy a pahýlovitými „dýchacími“ kořeny vyrůstajícími nad povrch půdy. Dorůstá 20–50 m výšky a 2–5 m v průměru kmene. Koruna jehlancovitá, téměř až k zemi zavětvená, u starých jedinců široce rozkladitá až deštníkovitá. Kmen statný kuželovitý s poměrně tenkou, hnědočervenou, slabě rozpraskanou borkou. Větve dlouhé i zkrácené (brachyblasty). Dlouhé větvičky nazelenalé až leskle hnědé s drobnými pupeny a šupinovitými listy. Brachyblasty střídavě uspořádané, asi 10 cm dlouhé. Jehlice na brachyblastech střídavé, dvouřadé, 10–13 mm dlouhé, měkké, ploché, světle zelené, na podzim červenohnědé. Koncem podzimu brachyblasty i jehlicemi opadávají. Samčí šištice drobné, asi 2 mm velké, červenofialové, uspořádané v 7–15 cm štíhlých skloněných latách, vytvářejí se během zimy. Samičí okrouhlé, jednotlivé, nebo ve skupinách po 2–3. Šišky 2–3 cm dlouhé, kulovité nebo vejčité, tvořené 10–12 štítkovitými semennými šupinami s kratičkým hrotem nebo bez něj. Semena ostře 3hranná, po 1–2 pod každou semennou šupinou. Opylení probíhá v březnu až dubnu. Šišky dozrávají během října až prosince téhož roku. Po vypadání semen zůstávají nějakou dobu na stromě, posléze opadávají celé. V oblastech původního výskytu jsou semena této dřeviny šířeny především vodou.
Dlouhověká dřevina dožívající se 500–700(–1000) let. Počet letokruhů bývá v oblastech se střídavým půdním zamokřením v souladu s těmito fluktuacemi, nikoli se skutečnými kalendářními roky. Počet letokruhů, včetně falešných, převyšuje na těchto stanovištích tak 1,6krát počet skutečných roků.
Poznámka: Hlavní kořen je kůlový, doplněný četnými sestupujícími kotevními kořeny. Celý systém tak spolu s mohutnými kořenovými náběhy zabezpečuje téměř dokonalou stabilitu nadzemní části v měkké vlhké půdě i proti hurikánům. Pozoruhodné jsou svislé, vzhůru ze země rostoucí „dýchací“ kořeny – pneumorhizy (pneumatofory), kterých výška kolísá od několika centimetrů po nejvýše naměřenou hodnotu 3,7 m. Jejich tvorba (podobně jako tvorba kořenových náběhů) může být stimulována kolísavou vodní hladinou. Výška těchto „dýchacích“ kořenů i kořenových náběhů bývá dobrým indikátorem místních záplav, které v dané oblasti mohou dosahovat více než 3 m výšky při rychlosti proudící vody asi 6 km h-1. Poříční tisovcové bažiny tak mj. zpomalují tok, zvětšují záplavovou plochu – tím zvyšují infiltraci vody do půdy, sedimentaci splavenin a naplavenin a výrazně pomáhají redukovat povodňové škody.
Využití: Jedná se o důležitou hospodářskou dřevinu jihovýchodní oblasti USA. Dřevo má červené, někdy až černočervené jádro, bílou nebo žlutavou běl. Je měkké, snadno opracovatelné, kysele páchnoucí, nesesychavé. Velmi odolné vůči hmyzím škůdcům a také dobře odolává houbovým hnilobám a vlhkosti. Hodí se k použití pro vodní stavby, vodovody, stavební konstrukce, k výrobě nábytku atd. Druh je pro svůj neobvyklý vzhled využíván také jako parkovní okrasná dřevina i v našich podmínkách.
Rekordy druhu: Největší objem 119,4 m³ (při výšce 35 m a 344 cm v průměru kmene) má tzv. „Senator“ v Big Tree Park na Floridě.
Nejvyšší jedinec dosahuje 44,11 m výšky v Carter´s Growe, stát Virginia.
Nejširší kmen 521 cm v průměru (výška 25 m) má jedinec na Cat Island ve státě Louisiana.
Nejstarší exemplář má přes 1 600 let, roste v North Carolina, ale je to poněkud nejisté – já osobně tomu nevěřím.
Fotografováno ve dnech 21. 10. 2006 (Botanická zahrada Liberec), 7. 10. 2006 (Arboretum Nový Dvůr) a 29. 11. 2006 (Stromovka, Praha).