Syn.: Thymus ilerdensis Gonz. Frag. ex Costa, Thymus webbianus Rouy, Thymus valentinus Rouy, Thymus aestivus Reut. ex Willk.
Česká jména: thymus, vlaská mateřídouška (Huber 1596), thym vonný mateřidouška římská (Kropf 1753), douška tymián (Presl 1819), douška obecná (Opiz 1852), tymián (Dostál 1950), mateřídouška obecná, tymián (Kubát 2002)
Slovenská jména: materina dúška obyčajná (Dostál 1950), dúška tymianová (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Thymus vulgaris
Rozšíření: Západní část Mediteránu – Španělsko, Francie, Itálie, Maroko, Tunisko. Zplaněle i na Tenerife. Vertikální rozmezí 0–1900 m n. m.
Ekologie: Výslunné skalnaté svahy a suché stráně, výhradně vápencové podloží. Dominantní druh západomediteránní formace tomillar (tomillo – katalánsky Thymus vulgaris), kde roste souvisle s Rosmarinus officinalis, Lavandula angustifolia a dalšími zástupci hluchavkovitých (Salvia, Teucrium, Origanum, Satureja, Phlomis atd.). Tymián se vyskytuje také v makchiích a stálezelených či poloopadavých submediteránních lesích spolu s řadou stromů a keřů, např. Buxus sempervirens, Jasminum fruticans, Rhamnus alaternus, Cistus spp., Fumana ericoides, Pistacia terebinthus, Coronilla emerus, Cytisophyllum sessilifolium, Acer opalus subsp. obtusatum, A. monspessulanum, Quercus spp., Cotinus coggygria atd. Kvete od dubna do srpna.
Popis: Silně aromatický, 10–30(–50) cm vysoký keřík nebo polokeř. Stonky na bázi dřevnaté, bohatě větvené bez sterilních výběžků, zaobleně hranaté až oblé, krátce chlupaté. Listy vstřícné, křižmostojné, kratičce řapíkaté. Čepel úzce eliptická až úzce kopinatá, 3–9 mm dlouhá, 0,5–3 mm široká, na okraji zřetelně podvinutá, na líci lysá nebo chlupatá, na rubu běloplstnatá, nebrvitá s četnými žlázkami. V úžlabí listů rostou zkrácené sterilní větévky. Lichoklasy prodloužené s oddálenými či na konci nahloučenými lichopřesleny. Květy souměrné, oboupohlavné nebo funkčně samičí. Kalich trubkovitě zvonkovitý, dvoupyský, chlupatý, 3–5 mm dlouhý, se 3 horními trojúhelníkovitými cípy a 2 šídlovitými brvitými dolními cípy. Koruna 4–6 mm dlouhá, trubkovitá, dvoupyská, světle fialová, světle růžová či bělavá. Horní pysk největší, mělce vykrojený, dolní 3laločný. Tyčinky 4, prašníky červenofialové. Plodem je zploštěle vejcovitá tvrdka 0,7–1 mm dlouhá, světle až tmavě hnědá.
Thymus vulgarisThymus vulgaris
Využití: Jedna z historicky nejznámějších léčivých a kořenících rostlin. Nať obsahuje množství silice s účinnými složkami (thymol, kafr, cineol, karvakrol, borneol aj.). V lidovém léčitelství se tymián používá ke tlumení kašle, k vykašlávání, při žaludečních problémech, jako spasmolytikum, má močopudný účinek, je vhodný při depresích, migréně a potížích s krevním oběhem. Zevně se aplikuje na nehojící se rány, vředy apod. Používá se rovněž v kosmetice, při výrobě zubních past a různých prostředků sloužících při ústní hygieně.
V gastronomii používaný jako koření, je součástí bouquet garni a provensálského koření.
Poznámka: Velmi variabilní druh, ve střední Evropě pěstován často jako jednoletá bylina.
Thymus vulgaris
Thymus vulgaris
Fotografováno dne 30. 4. 2007 (Francie, Orpierre).