Syn.: Tilia americana subsp. caroliniana (Mill.) A. E. Murray, Tilia americana var. caroliniana (Mill.) Castigl., Tilia pubescens Aiton
Česká jména: lípa karolínská (Ottomanský 2018)
Čeleď: Malvaceae – slézovité
Rozšíření: Podle poslední revize rodu Tilia (Pigott 2012) se v Severní Americe můžeme setkat se dvěma druhy lip: Tilia americana pochází ze severovýchodní části USA a jihovýchodní Kanady, kromě nominátní variety je rozlišována ještě var. neglecta. Morfologicky plastičtější Tilia caroliniana je druhem jihovýchodu USA a Mexika a v rámci tohoto druhu jsou kromě poddruhu nominátního rozlišovány ještě poddruhy subsp. floridana, subsp. heterophylla a subsp. occidentalis.
Nominátní poddruh Tilia caroliniana subsp. caroliniana je svým výskytem omezen na pobřežní oblasti států Severní a Jižní Karolína, Georgia, Florida, Alabama a Louisiana. T. c. subsp. floridana je poddruhem v USA nejrozšířenějším, na severu zasahuje až do Virginie, na západě do Missouri, východní Oklahomy, Texasu a Mexika. V horách Mexika se vyskytuje subsp. occidentalis, poddruh subsp. heterophylla (na našich snímcích) je taxonem Appalačských hor. Tento appalačský poddruh byl do Evropy introdukován v roce 1755 (Velká Británie), na českém území se zřejmě poprvé objevil v roce 1807 v Lednici, v roce 1852 rostl i v arboretu knížete Rohana na Sychrově.
Pro všechny lípy pocházející z Ameriky bylo dříve používáno jméno Tilia americana, což je v současnosti samozřejmě zdrojem mnoha determinačních nesnází.
Ekologie: Tilia caroliniana subsp. heterophylla roste ve smíšených lesích především v oblasti Appalačských hor, v jižní části areálu se objevuje i v opadavých a stálezelených lesích severní Floridy.
Popis: Všechny poddruhy lípy karolínské jsou opadavými stromy, které se vyznačují letorosty lysými (u T. c. subsp. heterophylla) či chlupatými až plstnatými (u T. c. subsp. caroliniana a subsp. occidentalis), listy na líci lysými, jen zřídka plstnatými, na rubu jsou pokryty plstnatým oděním z hvězdovitých chlupů, které obvykle vytrvává po celé léto. Listen je často na rubu rovněž pokrytý hvězdovitými chlupy.
Na našich snímcích zachycený poddruh T. c. subsp. heterophylla je stromem dosahujícím výšky 15–30 m, s borkou nejprve hladkou, světle šedou, později podélně rozpraskanou. Letorosty jsou karmínově červené až nafialovělé, ve stínu zelené, lesklé, lysé. Listy jsou řapíkaté, charakteristicky široce vejčité, 8,6–15,7 cm dlouhé a 6,5–12 cm široké, na bázi asymetrické, srdčitě-klínovité, po okraji pilovité, zuby jsou nesymetrické, trojúhelníkovité, jejich zašpičatělý vrchol je 0,3–1,1 mm dlouhý a obvykle dopředu zakřivený, na vrcholu je čepel zašpičatělá, s 8–11 páry žilek, které jsou téměř rovné, žilnatina 3. řádu je pravidelná. Na líci je čepel tmavě zelená, lysá, na rubu šedozelená, většinou pokrytá středně hustým až hustým bílým plstnatým oděním z hvězdovitých chlupů, které mají 8 nebo více ramen, v paždí žilek vyrůstají chomáčky hnědých chlupů. Květenství je převislé, třikrát větvené s 10–13 květy; listen je obkopinatý, 7,5–15 cm dlouhý, na vrcholu zaokrouhlený, na bázi klínovitý, na horní straně s hvězdovitými chlupy podél žilek, na spodní straně se středně hustým oděním. Plody jsou široce eliptické až kulovité, plstnaté, nežebernaté.
Využití: Je to údajně dobrá medonosná dřevina. Ve střední Evropě bývá tento poddruh vysazován v arboretech a parcích.
Poznámka: V Severní Americe se můžeme setkat i s křížencem amerických lip, rodiči Tilia ×stellata jsou Tilia americana a Tilia caroliniana subsp. heterophylla. Americké lípy se však kříží i s lipami evropskými, přičemž tyto hybridy jsou v Evropě pěstovány snad ještě častěji, než původní americké taxony.
Fotografováno dne 14. 9. 2020 (Česko, Čechy, Oplany-Klíče).
Literatura:
Donald Pigott (2012): Lime-trees and Basswoods: A Biological Monograph of the Genus Tilia. Cambridge University Press.
Ondřej Ottomanský (2018): Zhodnocení rodu Tilia L. z pohledu zahradní a krajinářské architektury. Disertační práce, Zahradnická fakulta v Lednici.