TILIA MAXIMOWICZIANA Shiras. – lípa Maximovičova / lipa

Syn.: Tilia miyabei J. G. Jack
Česká jména: lípa Maximovičova (Ottomanský 2018)
Čeleď: Malvaceae – slézovité

Tilia maximowicziana

Rozšíření: Východoasijský druh, vyskytuje se v severních oblastech Japonska, tedy na severu ostrova Honšú a na ostrově Hokkaidó, areál přesahuje i na nejjižnější kurilský ostrov Kunašir a na Sachalin. Téměř zcela lysé exempláře tohoto druhu, které se v přírodních populacích roztroušeně vyskytují, bývají klasifikovány jako varieta T. m. var. yesoana. Společně s lípou japonskou (Tilia japonica) vytváří lípa Maximovičova křížence, který je označován jako Tilia ×noziricola.
Do Evropy byl tento druh introdukován snad už v roce 1880 (Velká Británie), do Čech někdy před rokem 1927 (Průhonice).

Ekologie: Roste v listnatých lesích, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1400 m. Kvete v červenci.

Popis: Opadavý strom dosahující výšky až okolo 30 m, s borkou u mladých stromů tmavě šedou, hladkou, u starších stromů rozpraskanou a s letorosty plstnatými, pokrytými šedými a červenohnědými hvězdovitými chlupy. Listy jsou řapíkaté, řapík je řídce až hustě pokrytý bílými hvězdovitými chlupy, čepel je široce vejčitá až okrouhlá, 7,5–12,3 cm dlouhá a 6,8–12 cm široká, na bázi víceméně symetricky srdčitá, po okraji pilovitá, zuby jsou většinou jednoduché, nepravidelně trojúhelníkovité, s konvexně zakřivenými stranami a nezřetelnou nebo jen krátkou osinkou, nanejvýše 1 mm dlouhou, na vrcholu je čepel zašpičatělá, s úzce trojúhelníkovitou špičkou. Vedlejších žilek je 6–8 párů, žilnatina 3. řádu je výrazná, pravidelně rozmístěná, na líci jsou listy tmavě zelené, téměř lysé nebo s hvězdovitými chlupy na žilnatině či řídce i po celé ploše čepele, na rubu jsou světle zelené, s velkými hvězdovitými chlupy, které vytvářejí souvislou, ale nepřekrývající se vrstvu, v paždí hlavních žilek se mohou objevovat i bílé a hnědé chlupy. Květenství je převislé, 3krát větvené, s 15–20 květy, které kromě početných tyčinek obsahují i 5 kopisťovitých staminodií. Listen je krátce stopkatý, obkopinatý, 7–12,3 cm dlouhý, horní strana je žlutozelená, dolní světle zelená, po obou stranách podél středové žilky je listen hustě pokrytý bílými hvězdovitými chlupy. Plody jsou elipsoidní až obvejcovité, nežebernaté, avšak 5hranné, hladké, šedohnědě plstnaté.

Ohrožení a ochrana: Do východních oblastí Ruska zasahuje lípa Maximovičova jen na velmi malé území, je proto uvedena v Červené knize Ruska.

Poznámka: Výhradně na jihu Japonska se vyskytuje endemická lípa kjúšúská (Tilia kiusiana), druhem už celojaponským, který přesahuje dokonce i do východní Číny, je potom lípa japonská (Tilia japonica).

Tilia maximowicziana
Tilia maximowicziana
Tilia maximowicziana
Tilia maximowicziana
Tilia maximowicziana
Tilia maximowicziana

Fotografováno dne 22. 9. 2020 (Česko, Čechy, Oplany-Klíče).

Literatura:
Donald Pigott (2012): Lime-trees and Basswoods: A Biological Monograph of the Genus Tilia. Cambridge University Press.
Ondřej Ottomanský (2018): Zhodnocení rodu Tilia L. z pohledu zahradní a krajinářské architektury. Disertační práce, Zahradnická fakulta v Lednici.