Otevřené hranice do Rakouska usnadnily cestování a přiblížily Alpy. Zatímco z Moravy je nejblíže na Schneeberg, z Čech jsou nejsnadněji dostupné hornorakouské vápencové Alpy. Z Českých Budějovic je to sem sotva 2 hodiny cesty autem, takže se sem dá s klidem vyjet na jednodenní výlet. A že je kam, to snad není ani třeba příliš zdůrazňovat.
Dálnice z Lince na Graz se prosmýkne do údolí řeky Steyr a po obou stranách jejího horního toku se vypínají hory vysoké hrubě přes 2000 m. Podíváme se nyní na horské skupiny na horním toku této řeky, v údolí, kde je posledním sídlem Hinterstoder. Na sever od něj se rozkládá nejvýchodnější část Totes Gebirge s majestátním vrcholem Groß Priel (2515 m n. m.), na jih od vesnice leží skupina Warscheneck (2388 m n. m.).
Geologicky tvoří tato oblast součást severních vápencových Alp – horninou je zde mírně dolomitizovaný sedimentární vápenec. Masiv byl vyvrásněn v průběhu alpinského vrásnění. Nacházejí se zde ostré rozeklané štíty, četné krasové jevy, ponory a vyvěračky, horská plesa, soutěsky a vodopády.
V nižších nadmořských výškách v dolních částech svahů jsou smíšené lesy s buky s typickými květnatými bučinami. Je zde hojná kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), řeřišnice třílistá (Cardamine trifolia), ostřice prstnatá (Carex digitata), brambořík evropský (Cyclamen purpurascens) a řada dalších běžných druhů. Na zastíněných skalkách a osypech pod nimi najdeme kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum), bukovník vápencový (Gymnocarpium robertianum) i ostřici krátkošíjnou (Carex brachystachys).
Pro našince mnohem exotičtější jsou borové porosty na strmých jižně exponovaných vápencových svazích. Mezi stromy převládá borovice lesní (Pinus sylvestris) s vtroušeným smrkem (Picea abies), řídké keřové patro tvoří zimolez obecný (Lonicera xylosteum) a na skalkách muchovník vejčitý (Amelanchier ovalis), na vlhčích místech také růže převislá (Rosa pendulina).
V bylinném patře na obrovských plochách převládá vřesovec pleťový (Erica carnea), spolu s ní je častá čemeřice černá (Helleborus niger), zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), vítod hořký (Polygala amara), na vlhčích úpatích i jaterník podléška (Hepatica nobilis) a chrpa horská (Centaurea montana).
Nejpozoruhodnější zdejší rostlinou je na jaře velmi časně kvetoucí endemit severovýchodních vápencových Alp, routevník Callianthemum anemonoides. Z travin je zde velmi hojná ostřice bílá (Carex alba), výše na sušších místech přibývá ostřice nízká (Carex humilis) a třtina pestrá (Calamagrostis varia), na skalkách alpská ostřice Carex mucronata. Vystupující kamenitá místa hostí lýkovec vonný (Daphne cneorum), hořec Clusiův (Gentiana clusii), bodlák sivý (Carduus defloratus), koulenka srdcolistá (Globularia cordifolia), řebříček Achillea clavennae a pamětník alpský (Acinos alpina), také úzce endemický hvozdík Dianthus plumarius susbp. blandus s výrazně růžovými květy.
Na vlhčích místech roste stokroč horská (Bellidastrum michelii), lněnka alpská (Thesium alpinum) a kozlík trojený (Valeriana tripteris). Mokvavé žlíbky hostí tučnici alpskou (Pinguicula alpina), violku dvoukvětou (Viola biflora) a kohátku kalíškatou (Tofieldia calyculata). Ve skalních štěrbinách lesního stupně je hojná mochna Potentilla caulescens i prvosenka lysá (Primula auricula).
Na zastíněných humóznějších svazích jsou porosty s klenem (Acer pseudoplatanus) a hojnými vysokobylinnými druhy, k nimž patří např. orlíček černofialový (Aquilegia atrata), udatna lesní (Aruncus vulgaris), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), starček Tephroseris longifolia, kakost hnědočervený (Geranium phaeum), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium), pryšec Euphorbia austriaca. Z orchidejí je zde hojný hlístník hnízdák (Neottianidus-avis), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), místy je k vidění i střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus).
Horní hranice lesa se nachází kolem nadmořské výšky 1800 m. Dále je typická kosodřevina (Pinus mugo), pravidelně provázená pěnišníkem chlupatým (Rhododendron hirsutum), přimíšen je i zimolez horský (Lonicera alpigena). Nad horní hranicí lesa jsou kamenité alpinské trávníky s hojnou ostřicí pevnou (Carex firma), dryádkou osmiplátečnou (Dryas octopetala), hořcem jarním (Gentiana verna), prvosenkou Clusiovou (Primula clusiana), penízkem Thlaspi alpestre, pryskyřníkem alpinským (Ranunculus alpestris) i p. ledvinitým (Ranunculus thora), místy se objevuje růžokeřník cistovitý (Rhodothamnus chamaecistus) i koulenka bezlistá (Globularia nudicaulis), ve sněhových vyležiscích dřípatka rakouská (Soldanella austriaca). Nechybí ani symbol alpské květeny, plesnivec alpský (Leontopodium alpinum).
V masivu Warscheneck je nedaleko horní stanice lanovky rozsáhlá lučinatá deprese Wurzelalm. Zde najdeme prameniště s pryskyřníkem omějolistým (Ranunculus aconitifolius), upolínem evropským (Trollius altissimus), větrnicí narcisokvětou (Anemonastrum narcissiflorum), starčkem podalpským (Senecio subalpinus), ostřicí Carex ferruginea a všivcem Pedicularis recutita. Dno bezodtoké deprese vyplňuje zazemněné jezírko s rašeliníky, suchopýrkem trsnatým (Trichophorum cespitosum), lepnicí alpskou (Bartsia alpina), ale i ostřicí Davallovou (Carex davalliana) a mamotou poléhavou (Kalmia procumbens).
Polokulturní louky v údolí v časném předjaří zdobí šafrán bělokvětý (Crocus vernus), velmi pozoruhodné jsou mokré travnaté porosty nedaleko městečka Spital am Pyhrn na úpatí masivu Warscheneck, kde byla zřízena rezervace k ochraně přirozeného výskytu narcisů (Narcissus poëticus subsp. radiiflorus). Ty se zde vyskytují spolu s prstnatci májovými (Dactylorhiza majalis), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) a kozlíkem dvoudomým (Valeriana dioica).
Oblast je dobře vybavena infrastrukturou, od jihu je vedena pozemní lanovka na Wurzelalm, od severu lanovka kabinová, z obce Hinterstoder lze k horní stanici lanovky na Huttererböden vyjet po zaplacení mýta i na vlastních čtyřech kolech. Hlavně je zde dostatek značených cest o různé úrovni obtížnosti a na trasách k nejvyšším vrcholům je i několik horských chat.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 17. a 18. 6. 2006, 30. 3. 2007 a 7. 5. 2016.