Syn.: Triglochin patens Steud., nom. illeg.
Čeleď: Juncaginaceae L. C. M. Richard – bařičkovité
Triglochin bulbosa
Rozšíření: Těžiště nevelkého areálu leží v jihoafrické provincii Western Cape, malinko přesahuje i na jih provincie Northern Cape.
Ekologie: Stanovištěm jsou přechodně (na jaře) zamokřené plochy v trávnících a křovinách kapského typu (fynbos, renosterveld), obvykle na těžších, jílovitých až hlinitých půdách, které vznikají na mladších mořských sedimentech nebo na živinami poněkud bohatších substrátech. Vystupuje do nadmořské výšky 100(–500) m. Kvete na jaře.
Triglochin bulbosa
Popis: Vytrvalá trávovitá bylina; na bázi stvolu s vřetenovitou cibulkou 0,5–3 cm dlouhou, obdanou hnědými až černými vlákny; stvol je (8–)20–50 cm vysoký, přímý, lysý. Listy jsou pouze přízemní, tak dlouhé nebo delší než stvol, čárkovité, 1–3 mm široké. Květenství tvoří hrozen (8–)15–50květů; květní stopky jsou 2–10 mm dlouhé, přímo až vodorovně odstálé, obvykle rovné, nezakřivené; květy jsou oboupohlavné, 1,5–3 mm dlouhé; okvětní lístky jsou blanité, zelenavé nebo načervenalé; tyčinek je 6; plodolisty jsou 3. Plody jsou rozpadavé, úzce vejcovité, 5–10(–12) mm dlouhé a 1–2 mm široké.
Poznámka: Taxon byl popsán z mysu Dobré naděje, donedávna k němu byly přiřazované i dva mediteránní druhy Triglochin barrelieri a Triglochin laxiflora. V jižní Africe byly vymezeny další příbuzné druhy, v rámci úžeji pojatého druhu T. bulbosa se vymezují ještě tři další poddruhy (subsp. calcicola, subsp. quarcicola a subsp. tenuifolia), které se liší hustotou květenství a úhlem, který svírají květní stopky s vřetenem květenství. Představené rostliny odpovídají nominátnímu poddruhu.
Triglochin bulbosa
Triglochin bulbosaTriglochin bulbosa
Fotografováno dne 22. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Tulbagh a Darling, Tienie Versfeld Wildflower Reserve).