Syn.: Omentaria cepacea Salisb., nom. inval., Omentaria violacea (Harv.) Kuntze
Česká jména: věncolusk (Těšitel 1927)
Čeleď: Amaryllidaceae – amarylkovité
Rozšíření: Druh pochází z jižní Afriky, roste v jihoafrických provinciích Eastern Cape, KwaZulu-Natal, Mpumalanga, Limpopo, objevuje se i v Zimbabwe. Byl zavlečen i do dalších částí světa, například do Severní Ameriky nebo Austrálie.
Ekologie: Roste na skalnatých stráních a pastvinách. Dá se snadno pěstovat na lehkých písčitých půdách nejlépe na plném slunci; snáší mírné mrazy až do -7 °C. Kvete od začátku léta až do pozdního podzimu.
Popis: Vytrvalá trsnatá bylina vyrůstající z objemného hlíznatého podzemního oddenku. Jednotlivé rostliny mají 4–9 přízemních čárkovitých listů, asi 35 cm dlouhých a 1,2 cm širokých. Ze středu růžice listů vyrůstá jeden asi 60 cm dlouhý stvol. Květenstvím je okolík 8–20 fialově růžových až fialových květů o průměru 2 cm, toulec se skládá ze dvou blanitých listenů, květy jsou trubkovité, se šesti rozloženými okvětními lístky. Listy a oddenky voní po česneku, ale květy voní sladce, podobně jako hyacinty. Plodem jsou tobolky se zploštělými tvrdými černými semeny.
Využití: Je to i u nás oblíbená truhlíková rostlina, v mírně temperovaných sklenících dokáže kvést až dlouho do zimy. V teplejších zemích je vysazovaná na lemy záhonů a na skalky. Pěstují se i kultivary s většími květy a panašovanými listy. Oddenky i listy jsou jedlé a mohou být použity jako česnek, jsou velmi vhodné na zdobení pokrmů, do pomazánek a salátů. V Africe se odvar z oddenků užívá k léčbě kašle, nachlazení, plicní tuberkulózy a proti střevním parazitům, listy k léčbě rakoviny jícnu. Zuluové používali hlízy jako afrodisiakum. Vůně drcených listů odpuzuje blechy, klíšťata a komáry, je možné je použít jako repelent. V poslední době bylo prokázáno, že výtažky z T. violacea mají in vitro androgenní a protirakovinné vlastnosti a vykazují antitrombotické aktivity, které byly vyšší než v česneku.
Poznámka: V anglicky mluvících zemích má druh obecné jméno „society garlic – společenský česnek“. Pojmenování vychází z toho, že i když chutná jako česnek, nezanechá česnekový pach v dechu.
Rod byl pojmenován po někdejším holandském guvernérovi jihoafrického Kapska R. Tulbaghovi (zemřel 1771).
Fotografovali Věra Svobodová, dne 14. 5. 2013 (USA, Havajské ostrovy, Oahu, Lyon Arboretum); Vít Grulich, dne 21. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Outshoorn, Buttelsdrift).