Česká jména: devětsil podkovka (Presl 1819, Opiz 1852), podběl podkova, májík, babuša, podbělice (Sloboda 1852), podběl obecný (Čelakovský 1879), podběl lékařský (Dostál 1989)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Tussilago farfara
Rozšíření: Především evropský druh s přesahem do Asie, výskyt je soustředěnější v severní polovině Evropy a téměř chybí na západním pobřeží Evropy. V ČR roste na celém území od nížin po hory, na Slovensku taktéž.
Ekologie: Roste nejčastěji na hlinitých a mírně vlhkých půdách, kde je pionýrskou rostlinou na narušených, často ruderálních plochách, náspech, polích, příkopech. V průběhu sukcese mizí.
Popis: Vytrvalá jarní bylina s dlouhým oddenkem, ze kterého vyrůstá šupinatá lodyha až 15 cm vysoká. Listy vyrůstají až po odkvětu v přízemní růžici, mají dlouhý řapík a široce dlanitou čepel, při bázi srdčitou. List mající až 30 cm v průměru je zespodu plstnatý, po okrajích laločnatě zubatý. Jednotlivé květy jsou žlutě zbarvené, po odkvětu s leskle bílým chmýrem.
Využití: Podběl patří k klasickým a lidovým poslům jara. Květ podbělu je tradičně je využíván v lékařství především ve formě čajových směsí pro odkašlávání, odhlenění dýchacích cest. Obsahuje slizy, flavonoidy, alkaloidy, fenolické kyseliny. Protože je však droga při dlouhodobém užívaní pro organismus nebezpečná (hlavně pyrrolizidínové alkaloidy), nelze sušený podběl dnes zakoupit ani jako součást čajových směsí.
Tussilago farfaraTussilago farfara
Tussilago farfara
Tussilago farfara
Tussilago farfara
Fotografovali Petr Krása, dne 3. 4. 2005 (Sokolovsko), Jindřich Houska, dne 1. 5. 2007 (Šumava, Prášily) a Vít Grulich, dne 22. 5. 2017 (Rájov).