Syn.: Utricularia brevicornis Čelak., Utricularia dubia E. H. L. Krause, Utricularia occidentalis Gray
Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité
Utricularia ochroleuca

Utricularia ochroleuca

Rozšíření: Tato masožravá rostlina roste v severní polovině Evropy, v Asii v Afghánistánu a Japonsku, dále v Kanadě a na severu USA. V areálu je dosti proměnlivá. V ČR je nejvíce lokalit známo z Třeboňské pánve; kromě toho existují tři lokality v Hornovltavské kotlině na Šumavě a zřejmě několik lokalit na Chebsku. Údaj z Jihlavska se nepovažuje za úplně spolehlivý. Na Slovensku neroste.
Ekologie: Roste v malých, mělkých tůňkách na okrajích rybníků s kolísavou hladinou a v rašelinných nebo slatinných tůních, někdy roste semiterestricky na porostech rašeliníků na úrovni vodní hladiny. Nevadí jí přímé slunce, ani periodické vysychání; dlouhodobé vyschnutí stanoviště ale může mít fatální důsledky. Květy jsou sterilní a rostlina se rozmnožuje výhradně přezimujícími pupeny (turiony).
Popis: Bublinatka s dvoutvarými prýty. Při hladině plovoucí nebo na mechu rostoucí zelené (na slunci až červené) fotosyntetické prýty většinou nenesou pasti. Měchýřky velké až 5 mm jsou na šikmo dolů směřujícím, bledém prýtu, který může být ukotven do dna. Loví drobné vodní živočichy. Úkrojky listů jsou na konci zašpičatělé nebo špičaté, štětin na okraji listových úkrojků bývá 1–3(–6) a vyrůstají ze zřetelných papil. Žluté květy mají kuželovitou, 3–5 mm dlouhou ostruhu, která nedosahuje k okraji koruny. Plody se nevyvíjejí. Přezimuje pomocí přezimovacích pupenů turionů, které mívají průměr do 10 mm.
Záměny: Nejblíže příbuzná je bublinatka prostřední (Utricularia intermedia); má podobně dvoutvaré prýty. Odlišuje se však tupě špičatými až zaokrouhlenými konci listových úkrojků, na úkrojcích bývá (2–)4–15 štětin na nezřetelných papilách a její válcovitá ostruha dosahuje délky 7–10 mm. Dvoutvaré prýty mají ještě druhy Utricularia minor a Utricularia bremii, které však mají na listech pouze 1 nebo 2 štětiny na špičkách úkrojků.
Ohrožení a ochrana: Tato bublinatka je u nás kriticky ohrožená (C1t) a je chráněna zákonem (§). Je ohrožena samotnou vzácností. Problém spočívá také v dlouhodobějším vysychání lokalit a následném zarůstání.
Poznámka: Bublinatka bledožlutá je považována za křížence mezi bublinatkou prostřední (Utricularia intermedia) a bublinatkou menší (Utricularia minor). V roce 1988 G. Thor rozdělil tento druh na dvojici U. ochroleuca sensu stricto a U. stygia. Rozdíl mezi nimi spočívá v postavení kratších ramen čtyřramenných žlázek uvnitř lapacího měchýřku (viditelné pouze pod mikroskopem). U „pravé“ Utricularia ochroleuca svírají úhel 90–160°, zatímco u Utricularia stygia pouze 30–90° (u velmi podobné Utricularia intermedia 0–40°). Podle tohoto členění by v ČR byla častější Utricularia stygia. Rozlišování obou taxonů je však problematické. Rostliny jsou úplně sterilní a množí se pouze vegetativně. Populace na jedné lokalitě tedy může mít charakter klonu a v tomto případě rozdíl v jediném znaku nemusí ještě vést k samostatnému druhovému hodnocení. Skupina vyžaduje nové kritické studium podpořené dalšími metodami.
Utricularia ochroleucaUtricularia ochroleuca
Utricularia ochroleuca
Utricularia ochroleuca
Fotografováno v květnu 2009 (na Třeboňsku).