Syn.: Lonicera mongolica J. F. Gmel., Viburnum fragrans Bunge
Čeleď: Adoxaceae Trautv. – pižmovkovité; Caprifoliaceae Juss. – zimolezovité
Viburnum farreri
Rozšíření: Druh je původní v západní Číně, konkrétně v provinciích Kan-su, Čching-chaj a Sin-ťiang. U nás se pěstuje od roku 1928.
Ekologie: Ve své domovině roste v lesích, v nadmořských výškách od 1600 až do 2800 m a kvete v dubnu a květnu. V české botanické literatuře je uváděna doba květu této kaliny daleko dřívější, uvádí se už prosinec. Lze předpokládat, že skutečná identita těchto v zimě kvetoucích keřů může být poněkud odlišná, nejspíš se bude jednat o kultivary či dokonce zahradní křížence.
Viburnum farreri
Popis: Opadavý keř, až 5 m vysoký, bohatě větvený, větve barvy skořicové až černohnědé, roztroušeně chlupaté, listy eliptické až široce eliptické, 4–7 cm dlouhé, na vrcholu špičaté, pilovitě zubaté, v mládí chlupaté, později olysalé až lysé. Květenstvím je lata, 5–7 cm dlouhá, květy se vytvářejí ještě před olistěním, jsou pravidelné, koruna je řepicovitá, zhruba 1 cm v průměru, v poupatech jsou květy růžové, poté bílé a vonné. Plodem je ve zralosti černá peckovice.
Využití: S oblibou se pěstuje v zahradách a parcích, v kultuře je řada kultivarů.
Poznámka: Druhové jméno nese na počest anglického cestovatele a sběratele rostlin R. J. Farrera.
Viburnum farreriViburnum farreri
Viburnum farreri
Viburnum farreri
Fotografováno ve dnech 6. 1. 2007 (Botanická zahrada hlavního města Prahy) a 27. 3. 2011 (Průhonice).