Syn.: Vicia cracca L. subsp. vulgaris Gaud., Vicia cracca L. subsp. α vulgaris Koch, Vicia cracca L. subsp. imbricata A. et Gr., Vicia heteropus Freyn, Cracca major Gren. et Godr., Cracca vulgaris (Gaud.) Opiz, Ervum cracca (L.) Trautv.
Česká jména: vikvice ptačí (Opiz 1852), vikev ptačí (Čelakovský 1879, Domin-Podpěra 1928, Polívka-Otruba 1948, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: vika vtáčia (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae Lindl. – bobovité

Vicia cracca

Rozšíření: Evropa, Asie a Severní Amerika vyjma tropických oblastí, druhotně také jižní Afrika, Tasmánie a Nový Zéland. U nás hojně po celém území, včetně nejvyšších poloh.

Ekologie: Roste na loukách, pastvinách, při okrajích lesů a křovin, na pasekách, okrajích mokřadů, na rumištích a mnoha dalších typech stanovišť bez zvláštního nároku na podklad. Kvete od června do září.

Vicia cracca

Popis: Vytrvalé byliny s dlouhými tenkými kořeny. Lodyhy přímé, vystoupavé nebo popínavé, až 150 cm dlouhé, chabé, poměrně tenké, hranaté, krátce přitiskle chlupaté až olysalé, větvené. Listy s 5–8(–12) páry lístků, vřeteno listu zakončeno větvenou úponkou, lístky krátce řapíkaté, eliptické, podlouhlé až kopinaté, s nasazenou špičkou. Květenství válcovité až vejcovité, zpravidla stejně dlouhé jako podpůrný listen, nejčastěji s 12–40 květy, stopky květenství 40–120 mm dlouhé. Květy šikmo odstálé, nevonné. Kalich zvonkovitý, přibližně od poloviny členěný v trojúhelníkovité cípy, koruna 9–10 mm dlouhá, světle modrofialová až modrofialová, pavéza vejčitá, čepel stejně dlouhá jako nehet, křídla a člunek delší. Plodem je lusk s 1–3 semeny.

Vicia craccaVicia cracca
Vicia cracca

Fotografováno dne 4 .7. 2011 (Česko, Čechy, Krkonoše).