Syn.: Faba equina Medik., Faba faba (L.) House, Faba major Desf., Faba minor Roxb., Faba sativa Bernh., Faba vulgaris Moench, Orobus faba Brot., Vicia esculenta Salisb., Vicia vulgaris Gray
Česká jména: vikev bob (Dostál 1950), bob obecný (Dostál 1989, Slavík 1995, Kubát 2002)
Slovenská jména: bôb obyčajný (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Kulturní plodina nejasného původu, možná zdomácnělá na více místech Blízkého východu a Středozemí, snad původně jako plevel, pravděpodobně odvozená od vikve Vicia galilaea nebo vikve narbonské (Vicia narbonensis). Už v neolitu (nejpozději 6000 př. n. l.) byl bob obecný široce rozšířený ve více vnitrodruhových taxonech od západní a střední Evropy a severní a východní Afriky až po Indii jako jedna z plodin skupiny nejstarších obilnin a luštěnin.
Ekologie: Dost přizpůsobivý druh, roste i v půdách suchých, těžkých a zasolených, ve srovnání s jinými bobovitými plodinami je poměrně náročný na živiny a vláhu, naopak mimořádně odolný k chladu, snáší dobře i nízké mrazy, u nás ho lze vysévat hned po skončení zimy, v teplejších oblastech se pěstuje i jako ozim; vegetační doba 90–140 dní, souběžně s dozráváním semen začíná schnout, celé rostliny poté zčernají a odumírají.
Popis: Jednoletá bylina s kořenem kůlovitým, dlouhým a rozvětveným. Lodyha je přímá, 40–100(–180) cm dlouhá, nevětvená, dužnatá, ostře čtyřhrannná a dutá, poměrně křehká a lámavá, lysá. Listy jsou sudozpeřené, většinou se 2–3 páry lístků, ty jsou přisedlé, obvejčité nebo podlouhlé, celokrajné, zaokrouhlené nebo špičaté, hrotité; palisty jsou velké, celokrajné. Květenství je hroznovité, až 7květé, jeho stopka je jen velmi krátká; květy jsou oboupohlavné, vonné, kalich je trubkovitý, cípy jsou nestejné, horní kratší než dolní, koruna je 20–35 mm dlouhá, většinou bílá s hnědými či fialovými žilkami, člunek a křídla mají většinou modrofialovou skvrnku, některé odrůdy mají korunu celou bílou (zvlášť moderní beztaninové odrůdy) nebo v odstínech růžové a červené, pavéza je při středu stažená, křídla jsou kratší než pavéza, člunek je kratší než křídla. Plodem je víceméně rovný lusk odstávající šikmo vzhůru, 5–20(–25) cm dlouhý, v průřezu okrouhlý až eliptický, s krátkým zobánkem na konci, zpočátku masitý a dužnatý, zralý pak kožovitý, hladký nebo svraskalý, lysý nebo sametově chlupatý, ve zralosti nejčastěji černý, jindy až béžový, uvnitř stříbřitě šedý, s 2–5(–8) semeny, ta jsou podélně oble obdélníkovitého až podlouhlého tvaru, v průřezu u menších typů dost široká, u větších výrazně zploštělá, vesměs s výraznou rýhou kolem hila, osemení je lesklé, hladké i svraskalé až zprohýbané, víceméně jednobarevné nebo v přecházejících odstínech černé, šedé, hnědé, červené, zelené, béžové až bělavé, o hmotnosti 300–2500 mg. Podle tvaru a velikosti se rozlišují tři skupiny odrůd (viz Využití), klíčí hypogeicky, semena si mohou udržet vysokou klíčivost i více než 10 let.
Využití: Zralá semena byla ve starověku jednou ze základních potravin s řadou kulturních souvislostí (např. patricijský rod Fabiů, hlasování boby), podobně tomu bylo zvlášť ve Španělsku i během středověku, dodnes si částečný význam jako potravina udržely jen v některých zemích s tradičním pěstováním a v latinské Americe, obecně ale po objevení Amerik jejich pěstování pro lidskou výživu značně pokleslo, bob byl do velké míry nahrazen fazolem obecným (Phaseolus vulgaris). Podle údajů FAO se ve světě pro tento účel pěstuje přibližně na 2,5 miliónech hektarech při sklizni kolem 5 miliónů tun, u nás jen na 2000 ha s výnosem 2500 t a ani se nešlechtí, ve vhodných podmínkách může výnos dosahovat 5–6 t/ha; rostlina má ale rozsáhlejší využití – rozlišují se 3 typy:
1) bob zahradní či svinský (Vicia faba subsp. vulgaris var. major): pěstuje se jako zelenina pro mladé lusky nebo semena v mléčné zralosti, podobně jako hrášek – typy s velkými semeny nepatrně hořké chuti, pěstování především ve Velké Británii a v Německu;
2) bob koňský či polní (Vicia faba subsp. vulgaris var. equina): krmení hospodářských zvířat – např. složka šrotu (5–30 %);
3) bob drobnosemenný či holubí (Vicia faba subsp. minor): především složka směsek na zelené krmení nebo silážování, dnes obvykle s ovsem nebo tritikale; suchá semena mají kolem 25–30 % bílkovin, 1 % tuků a 35–50 % škrobu, v poslední době jsou i pro krmení šlechtěny odrůdy bez taninů, způsobujících hořkou chuť.
Přes vysokou výživnou hodnotu obsahují semena některé látky, které mohou způsobovat zažívací i jiné potíže u hospodářských zvířat i lidí; zvlášť závažný je tzv. favismus – vrozená porucha metabolismu, známá už v antice, recesívně děděná na chromozómu X. Postižení jsou většinou zcela bez symptomů, ale vlivem některých infekcí nebo právě po požití bobů dochází k rozpadu červených krvinek, mechanismus působení není zcela objasněn, postižení jsou hlavně muži, poruchu má snad až 400 miliónů lidí, zvláště v malarických oblastech – tato alela naopak údajně zvyšuje odolnost k této chorobě.
Fotografováno v roce 2019 (Česko, Čechy, Pečky).