Syn.: Vicia parviflora Lapeyr., Ervilia vulgaris Godron, Ervilia hirsuta (L.) Opiz, Ervum hirsutum L.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Celá Evropa po sever Skandinávie, severní Afrika, Makaronésie (Kanárské ostrovy), Asie od západu až po Japonsko. Zavlečena na Azorské ostrovy, do Severní i Jižní Ameriky, Austrálie a Oceánie.
V Česku se vyskytuje hojně až roztroušeně na celém území, v pásmu od nížin po nižší polohy hor.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, v křovinách, okrajích lesů, polí a zahrad. Vyhledává sušší slunná až polostinná stanoviště s písčitou až hlinitou slabě kyselou půdou. Kvete od května do srpna.
Popis: Jednoletá popínavá bylina, lodyha větvená, 30–60 cm dlouhá, tenká, olysalá, zřetelně čtyřhranná. Listy řapíkaté, sudozpeřené, s 6–8 jařmy, zakončené rozvětvenou úponkou, lístky čárkovité, 5–15 mm dlouhé, 1–3 mm široké. Květy v 2–6květých dlouze stopkatých hroznech vyrůstajících z úžlabí listů. Kalich pěticípý, zvonkovitý, všechny kališní cípy přibližně stejně dlouhé. Koruna 3–4 mm dlouhá, bílá až mírně namodralá, pavéza vejčitá. Plodem je lusk s 2 semeny.
Fotografováno dne 5. 7. 2004 (Česko, Praha-Písnice).