Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité
Viola aethnensis subsp. aethnensis
Rozšíření: Italský endemit, roste pouze v masivu Etny na východě Sicílie. Další poddruhy se vyskytují v pohoří Peloritani na severovýchodě ostrova a v dále horách apeninského systému v jižní třetině poloostrova.
Ekologie: Rostliny provázejí zazemňující se sopečné sedimenty, často rostou mezi polštářkovitými keříky kozince Astragalus siculus.
Viola aethnensis subsp. aethnensis
Popis: Vytrvalá bylina, obvykle celá kratičce pýřitá; lodyhy jsou vystoupavé, 5–30 cm vysoké. Listy jsou střídavé, řapíkaté, dolní mají čepel eliptickou až okrouhlou, vroubkovanou až téměř celokrajnou, horní kopinatou; palisty jsou zpeřené, často až s 5 páry čárkovitých úkrojků, koncový úkrojek je čárkovitý až kopinatý. Květy vyrůstají jednotlivě v paždí listů; kališní lístky jsou kopinaté, 7–10 mm dlouhé, na vrcholu náhle zašpičatělé, s přívěskem 1,5–2,5 mm dlouhým; koruna je 2–4 cm dlouhá, fialová nebo žlutá, s dlouhou ostruhou; tyčinky jsou přisedlé; gyneceum srůstá z 3 plodolistů, semeník je svrchní. Plodem je tobolka.
Poznámka: Patří do velmi složité a početné skupiny taxonů z příbuzenstva druhu Viola calcarata. Na vzniku těchto druhů se podílela polyploidie a zčásti i hybridizace s violkami z jiných příbuzenských skupin; značnou roli hrála i izolace v oddělených horských masivech. Podobně jako většina alpských druhů z tohoto okruhu je tetraploidní (má 2n=40). Většina populací podobných violek z centrálních Apenin, k nimž patří např. Viola eugeniae, zřejmě v minulosti hybridizovala a má 2n=34. Další populace ze Sicílie jsou diploidní (Viola nebrodensis), zatímco rostliny z centrálních sicilských pohoří (Viola munbyana) a rostliny ze Sardinie, Elby a Korsiky (Viola corsica) jsou také hybridního původu, ale mají 2n=52, resp. 104 (populace na Korsice).
Viola aethnensis subsp. aethnensis
Viola aethnensis subsp. aethnensis
Viola aethnensis subsp. aethnensis
Fotografováno dne 26. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Etna).