VIOLA BIFLORA L. – violka dvoukvětá / fialka dvojkvetá

Syn.: Chrysion biflorum (L.) Spach, Dischidium biflorum (L.) Opiz
Čeleď: Violaceae Batsch – violkovité

Viola biflora

Rozšíření: Severní Evropa, hory střední a jižní Evropy – Pyreneje, Alpy, Sudety, Karpaty, hory západního Balkánu, hory Asie – Kavkaz, Ural, Pamír, Altaj, Himálaj, dále Sibiř, Japonsko, Čukotka a Aljaška. U nás v severní části státu, od Děčínského Sněžníku přes Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Hrubý Jeseník až po Moravsko-slezské Beskydy a Javorníky.

Ekologie: Roste na horských prameništích, vysokostébelných nivách a vlhkých skalách, převážně v pásmu od hor až po subalpínský stupeň (vzácně sestupuje i níže), v Alpách až do nadmořské výšky okolo 3000 m. Kvete od května do srpna.

Viola biflora

Popis: Vytrvalá bylina s šikmým oddenkem, 5–20 cm vysoká. Lodyha je přímá, oblá lysá, přízemní listy vyrůstají po 1–3, jsou řapíkaté, s ledvinitou čepelí, širší než delší; palisty jsou drobné, vejčité až podlouhlé. Květy jsou žluté, postranní korunní lístky šikmo nahoru směřující, dolní korunní lístek se 3 purpurovými čárkami. Plodem je široce vejcovitá tobolka.

Ohrožení a ochrana: Violka dvoukvětá je z hlediska ohrožení hodnocena jako vzácnější druh naší květeny, který vyžaduje další pozornost (C4a).

Viola biflora
Viola biflora

Fotografováno ve dnech 13. 6. 2004 (Slovensko, Malá Fatra) a 19. 6. 2004 (Rakousko, Východní Alpy, Raxalpe).