Syn.: Oresigonia grandiflora Willd. ex Rockh., Oresigonia latifolia Willd. ex Less., Werneria disticha Kunth, Werneria mocinniana DC., Werneria stuebelii Hieron.
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Středo- a jihoamerický druh, jehož areál se táhne od jihu Mexika (stát Chiapas) přes Kolumbii a Peru až do Bolívie. Byl popsán z Ekvádoru. Všechny druhy tohoto rodu se vyskytují v horských oblastech západní polokoule.
Ekologie: Roste na horských trávnících, mokrých loukách, kamenitých stráních a na skalnatých svazích vulkánů, ve vegetačních formacích páramo a puna, v nadmořských výškách od 2400 až do 5000 m. Ve Střední Americe kvete od listopadu do května, v jižní části areálu v letních měsících.
Popis: Vytrvalá bezlodyžná bylina s podzemním oddenkem. Listy vyrůstají v přízemní růžici, jsou řemenovité, 4–13(–36) cm dlouhé a (0,2–)0,6–1(–2,2) cm široké, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené, lysé, ploché, jednožilné. Úbor je obvykle přisedlý nebo vzácně i stopkatý (stopka je nanejvýše 15 cm dlouhá) a dosahuje průměru až 7 cm, zákrovních listenů je 12–27, jsou 7–30 mm dlouhé, jazykovitých květů je (12–)16–27, liguly jazykovitých květů jsou až 25 mm dlouhé, bílé, trubkovité květy jsou žluté. Plodem je 2–4 mm dlouhá nažka s bílým chmýrem, který je 9–15 mm dlouhý.
Poznámka: K neotropickému rodu Werneria je započítáváno okolo 50 druhů, pocházejí z horských oblastí Střední a Jižní Ameriky.
Rodové jméno odkazuje na významného pruského mineraloga Abrahama G. Wernera (1749−1817), profesora univerzity ve Freiburgu.
Fotografovali Jindřiška Vančurová, ve dnech 13. a 17. 8. 2006; Mário Duchoň, dne 28. 1. 2023 (Peru, Parque nacional Huascarán).