WIBORGIA OBCORDATA (P. J. Bergius) Thunb.

Syn.: Crotalaria obcordata P. J. Bergius
Čeleď: Fabaceae – bobovité

Wiborgia obcordata

Rozšíření: Endemit Jihoafrické republiky, kde roste v provinciích Northern a Western Cape, a to především podél západního pobřeží, směrem k východu zasahuje k městečku George.

Ekologie: Roste v křovinaté vegetaci na písčitých místech, podél pobřeží hlavně na plošinách, v horách na pískovcových svazích vystupuje až do nadmořské výšky 1300 m. Je vázán na oblasti se střídáním vlhkých a chladnějších zim a horkých a suchých lét.

Wiborgia obcordata

Popis: Štíhlý, přímý nebo rozkladitý prutovitý keř vysoký 1,5–3 m; větvičky jsou pýřité. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, trojčetné; lístky jsou obkopinaté, na vrcholu vykrojené, na rubu řídce chlupaté; palisty chybí. Květy tvoří prodloužené koncové jednostranné hrozny; kalich je zvonkovitý, dvoupyský, cípy jsou kratší než kališní trubka; koruna je 6–8 mm dlouhá, sytě žlutá, pavéza je nehetnatá, obvejčitá, nazpět obrácená, křídla jsou stejně dlouhá jako člunek, člunek je zakřivený; tyčinky srůstají do trubky, která je až k bázi na hřbetě rozeklaná, prašníky jsou nestejné; gyneceum tvoří jediný plodolist se svrchním semeníkem a několika vajíčky. Plod je nepukavý, dřevnatý, eliptický, 7–12 mm dlouhý a 4–7 mm široký, podél dolního švu kýlovitý, podél horního švu výrazně křídlatý.

Poznámka: Do rodu Wiborgia náleží 10 křovitých druhů, které jsou vesměs soustředěny do té části Jihoafrické republiky, kde přicházejí zimní deště. Rodové jméno se vztahuje k dánskému veterináři a botanikovi Eriku Nissenu Viborgovi (1759–1822).

Wiborgia obcordata
Wiborgia obcordataWiborgia obcordata
Wiborgia obcordata

Fotografováno dne 22. 9. 2012 (Jihoafrická republika, Western Cape, Tulbagh, Tulbagh Waterfall).