Syn.: Rajania quinata Thunb. ex Houtt.
Čeleď: Lardizabalaceae Decne.
Akebia quinata
Rozšíření: Východní Asie – střední Čína, Japonsko, Korea. Vertikální rozmezí 300–1 500 m n. m.
Ekologie: V místech původního výskytu s mírným vlhčím podnebím roste na slunných a polostinných stanovištích, nejčastěji podél vodních toků, na lesních okrajích, na křovinatých horských svazích i v lesním podrostu. Z dřevin doprovází např. Abies koreana, A. firma, Pinus thunbergii, Celtis aurantiaca, Acer pseudosieboldianum, A. mono, Acanthopanax spp., Hydrangea serrata, Quercus mongolica, Rosa multiflora, Schizandra chinensis, Dioscorea tenuipes, Vitis thunbergii, V. tenuipes, Zelkova serrata aj.
Daří se jí na dobře propustných vlhčích lehkých písčitých, hlinitých, ale i jílovitých půdách, je indiferentní k pH.
Akebia quinataAkebia quinata
Popis: Jednodomá opadavá (v oblastech teplejšího klimatu s mírnou zimou poloopadavá), vinoucí se dřevitá liána. Kmínek asi 12 m dlouhý, tenký, s šedavě hnědou kůrou posetou výrazným lenticelami. Letorosty lysé, nafialovělé. Zimní pupeny střídavě uspořádané, světle červenohnědé, kryté celokrajnými šupinami. Listy dlanitě složené, (3–)5(–7)četné, s 4,5–10 cm dlouhým tenkým řapíkem. Jednotlivé lístky eliptické až obvejčité, 3-6 cm dlouhé, celokrajné, na líci tmavě zelené, na rubu sivé s 1–2 cm řapíčky. Květy v úžlabních hroznech na tenkých stopkách jednopohlavné, vonné, složené ze 3(–5) kališních lístků (korunní chybí). Samčí světle nachové (vzácně světle nazelenalé, či bílé barvy) s vejčitě kápovitými lístky o rozměrech 6–8 × 4–6 mm, se 6 tyčinkami a 3–6 zakrnělými sterilními pestíky. Samičí květy mohutnější a výraznější, většinou tmavší hnědočervené barvy, kolem 2-3(5) cm v průměru, kališní lístky vypouklé, eliptické až okrouhlé o rozměrech 1–2 × 0,8–1,5 cm. Sterilních tyčinek (staminodií) 6–9, pestíků 3–6(–9). Plody růžové až světle fialové ojíněné dužnaté měchýřky o rozměrech 4–10 × 3–5 cm. V době zralosti se podélně rozevírají. Bílá slizovitá dužnina obsahuje množství černých lesklých semínek. Kvete v dubnu až květnu, plody dozrávají během června až srpna, v našich podmínkách v září až říjnu. Začíná plodit asi v 5 letech (u nás zřídka).
Akebia quinata
Akebia quinataAkebia quinata
Poznámka: Akébie je v oblastech teplejšího mírného klimatu velmi přizpůsobivá a schopna snášet stín i sucho. Velmi rychle se druhotně šíří kolem vodotečí, lidských obydlí a rovněž v podrostech původních lesů. V roce 1845 byla poprvé introdukována na území USA jako okrasná dřevina. V teplejších oblastech se rychle naturalizovala a intenzivně začala šířit. V současné době se zde v příhodných podmínkách chová jako velmi nebezpečná invazní dřevina. Svou tolerancí vůči zástinu a suchu, rychlým růstem (až 20 m za vegetační sezónu) a velkou schopností vegetativního šíření vytěsňuje a dusí původní vegetaci podrostu v lesích a také zabraňuje přirozenému zmlazování lesních dřevin. Asi ve 20 státech východní části USA (od Massachusetts po Georgii, na západ po Louisianu, Michigan, Missouri) probíhá soustavné monitorování a následná mechanická a chemická herbicidní decimace tohoto druhu. V podmínkách Evropy se invazně šíří pouze v jihozápadní části Anglie.
Využití: Druh odedávna hojně využívaný v tradiční čínské medicíně. Stonek, výhony, kořeny a plody slouží proti zánětům, plísňovým a bakteriálním onemocněním, k tlumení horečky, zvýšení pocení, jako analgetikum, při zánětu močových cest, ke zmenšení otoků, na podporu trávení a zklidnění žaludku, při menstruační obtížích a problémech s laktací i jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny.
Akébie se rovněž uplatnila v gastronomii. Nasládlá dužnina plodů je pojídána s citrónovou šťávou, oplodí nahořklé chuti se smaží a používá jako příloha, mladé výhonky do salátů, listy k přípravě čaje. Pružné, oloupané výhony slouží k pletení košů.
Je to atraktivní popínavka, v našich podmínkách vhodná k pokrytí pergol, besídek a zdí. Zaujme svým jemným olistěním, vanilkově vonícími květy a výraznými plody – které jsou však poměrně vzácné. Množí se hřížením, polovyzrálými letními řízky i výsevem semen hned po sklizni.
Pravděpodobně nejmohutnějšího jedince v České republice, který také pravidelně plodí, můžeme spatřit na zdi zámku v Novém Městě nad Metují.
Akebia quinata
Akebia quinata
Fotografováno ve dnech 23. 9. 2006 (Nové Město nad Metují, zámek) a 22. 4. 2007 (Průhonice).