Syn.: Brassica oleifera Moench, Brassica napus var. oleifera (Moench) Delile, Brassica napus subsp. pabularia (DC.) Janch., Brassica napus var. sahariensis A. Chev., Napus oleifera (Moench) K. F. Schimp. et Spenn., Rapa napus (L.) J. S. Muell., Raphanus napus (L.) Crantz, Sinapis napus (L.) Brot.
Česká jména: řepka olejná, olejka (Polívka 1900), řepka olejka (Dostál 1958), brukev řepka olejka (Kubát 2002)
Slovenská jména: kapusta repková pravá (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Brassica napus
Rozšíření: Stará kulturní plodina. Její původ není přesně znám, nejpravděpodobněji vznikla v jihozápadní Evropě; ve střední Evropě je známá již ve 13. století. Pěstuje se hojně v mnoha kultivarech v mírném pásu obou polokoulí, méně často i v subtropech. U nás v posledních letech její produkce stoupá, zejména v důsledku zpracování na tzv. biopaliva. V současnosti je v České republice po pšenici druhou nejpěstovanější plodinou, její podíl na celkové ploše orné půdy činil v roce 2011 14,8 %, což je nejvíc v Evropě. Velmi často zplaňuje, zejména při okrajích polí, podél komunikací, na náspech, nádražích, rumištích, v areálech továren a přístavů.
Ekologie: Je pěstována jako ozimá i jarní plodina od nížin do podhůří, zejména v teplejších oblastech. Nejvíce jí vyhovují hluboké hlinité půdy s dostatkem humusu, na lehkých písčitých půdách neprospívá. Zplaňuje na světlých ruderálních stanovištích s dostatkem dusíku v substrátu. Kvete nejčastěji od druhé poloviny dubna do konce května, jednotlivé rostliny mohou kvést až do října.
Brassica napus
Brassica napus
Popis: Jednoleté nebo ozimé, sivozelené, ojíněné byliny (50–)60–120(–200) cm vysoké. Hlavní kořen mohutný, mírně ztlustlý, dřevnatějící. Lodyhy rozvětvené, lysé. Přízemní růžice listů chybí. Dolní lodyžní listy řapíkaté, lyrovitě peřenosečné, zpočátku chlupaté, později olysalé; horní a střední lodyžní listy se srdčitou až objímavou bází, vejčité až čárkovitě kopinaté, celokrajné, vykrajované nebo zubaté. Květy v řídkém hroznu, rozvité květy níže než poupata; kališní lístky úzce eliptické až kopinaté, 6–8 mm dlouhé, vzpřímeně rozestálé; korunní lístky 9–15 mm dlouhé, náhle zúžené v nehet o málo kratší než čepel, sírově žluté. Šešule odstálé od vřetene plodenství o 45°a více, (40–)50–60(–67) mm dlouhé, 2,5–4,5 mm široké, válcovité nebo mírně zploštělé, lysé; zobánek 5–13 mm dlouhý. Semena kuželovitá až široce vejcovitá, se síťnatým osemením, které po navlhčení neslizovatí.
Záměny: Zřídka, zejména ve vyšších polohách, se jako zelenina či krmivo pěstuje brukev řepka tuřín (Brassica napus subsp. napobrassica, „kolník“); tuřín je dvouletá rostlina, v prvním roce vytvářející řepovitou bulvu a přízemní růžici listů, oproti řepce olejce je jen slabě ojíněná. Občas se pěstuje i brukev řepák (Brassica rapa), jež má stejně jako brukev řepka jednoletý i dvouletý poddruh; řepák je chlupatý, neojíněný, květenství má zprvu chocholičnatě zkrácené, rozvité květy jsou výše než poupata; jako kořenová zelenina se pěstuje dvouletá brukev řepák vodnice (Brassica rapa subsp. rapa), zatímco jednoletý či ozimý brukev řepák olejný (Brassica rapa subsp. oleifera, řepice olejná) je již k nalezení jen zřídka.
Na dálku mohou být za řepku zaměněna žlutě kvetoucí pole s poměrně hojně pěstovanou hořčicí setou (Leucosinapis alba), která kvete později (od května do srpna), je neojíněná, hustě chlupatá, má všechny listy řapíkaté; nejlépe se odliší podle charakteristických štětinatě chlupatých šešulí s plochým šavlovitým zobánkem.
Brassica napus
Brassica napus
Využití: Naše nejvýznamnější olejnina, z jejíchž semen je lisován pokrmový i technický olej; pokrutiny se využívají jako krmivo. Je také významnou nektarodárnou rostlinou.
Poslední dobou jsou čím dál tím oblíbenější tzv. hybridní řepky; ty vznikly složitým křížením, na nichž se podílel hybrid řepky s ředkví setou (Raphanus sativus). V současnosti tvoří hybridní řepky již více než 60 % z celkové orné plochy osázené řepkou.
V nedávné době se stala řepka v mnoha ohledech značně kontroverzní plodinou. V poslední době je nejaktuálnější kontroverzí její využití na výrobu tzv. bionafty, jež má oproti konvenční naftě lepší emisní a ekologické vlastnosti (i když i to bývá zpochybňováno). Dle nařízení Evropské unie musí výrobci do nafty vyrobené z ropy povinně přimíchávat 5 % bionafty. Proto v posledních letech podíl řepky na celkové orné ploše významně stoupá a pokračuje tak trend postupného drancování orné půdy. Řepka totiž patří k nejnáročnějším plodinám – má vysoké nároky na hnojení a živiny, v rámci jednoho pole se nedoporučuje osévat ho řepkou častěji než jednou za čtyři roky. To se zhusta nedodržuje a často tak může dojít k vyčerpání půdy.
Dalším kontroverzním tématem je pěstování geneticky modifikované (GM) řepky, do které je vložen gen pro rezistenci vůči selektivnímu herbicidu. Geneticky modifikované odrůdy tvoří drtivou většinu plochy řepky v Severní Americe. V České republice její pěstování zatím není povoleno, je však povolen její dovoz a zpracování na území Evropské unie. Hlavním rizikem pěstování GM řepky je její občasné křížení s jinými rody a druhy čeledi brukvovitých, stejně jako její poměrně časté zplaňování. Existuje proto nemalé riziko opakovaného úniku rezistentních genů do volné přírody, důsledkem čehož může být mimo jiné např. vznik vysoce odolných „superplevelů“.
Brassica napusBrassica napus
Poznámky: Brukev řepka olejka je allopolyploidní druh vzniklý hybridizací brukve zelné (Brassica oleracea) a brukve řepáku (Brassica rapa).
Ve větším množství je řepka jedovatá pro srnčí zvěř; otravy bývají časté zejména po zimě, kdy je zvěř vyhladovělá.
Brassica napus
Brassica napus
Fotografováno ve dnech 11. 5. 2012 (Praha, Dubeč) a 17. 5. 2012 (Tuchlovice).