Syn.: Dicranum introflexum Hedw.
Čeleď: Dicranaceae Schimp. – dvouhrotcovité
Rozšíření: Primární areál se rozkládá v Jižní Americe, jižní Africe, Austrálii a na Novém Zélandu. V Evropě invazní druh, který se šíří od západu, na východě znám z Kaliningradské oblasti Ruska, Slovenska a Rakouska. V Evropě zjištěn poprvé v roce 1941 na Britských ostrovech, v roce 1954 v Bretani. Dostal se sem pravděpodobně s lodní dopravou. V ČR poprvé v roce 1988 na Borkovických blatech u Soběslavi. Dnes známo necelých 100 lokalit, převážně z Čech, na Moravě zatím nejdále v Ostravské pánvi a Moravskoslezských Beskydech.
Ekologie: Na holé rašelině a rašelinné půdě, ale i na písčité půdě, na okraji smrčin a borů nebo narušených rašeliništích. Zatím převažuje v nižších a středních polohách.
Popis: Rostliny 0,5–5 cm vysoké, obvykle málo vlášenité, v zelených, hustých nebo rozvolněných porostech. Listy vzpřímené, slabě odstávající za vlhka, ± kopinaté se šídlovitou špičkou, 2,5–6,5 mm dlouhé, čepel ve střední části listu tvořená 5–13 řadami buněk. Žebro zaujímající asi 1/2 šířky báze a 1/3–3/4 šířky listu, vybíhající v různě dlouhý, silně zubatý hyalinní chlup, za sucha zpět odehnutý, dorzálně s lištovitými výrůstky vysokými na jednu buňku. Buňky v horní části listu nepravidelné, rombické, krátce obdélníkovité, trojúhelníkovité a lichoběžníkovité, silnostěnné, bazální buňky ostře diferencované od horních podél šikmé linie (jako u Tortella tortuosa) obdélníkovité, hyalinní, rozšířené, křídelní buňky diferencovány, tenkostěnné, hyalinní až červenohnědé, tvořící různě výrazná ouška. Vegetativní rozmnožování pomocí opadavých listů. Hojně plodný, štět obloukovitě zahnutý, tobolka přímá nebo slabě zahnutá, podélně rýhovaná.
Záměny: Prakticky nezaměnitelný druh. Typické je hvězdovité uspořádání hyalinních chlupů na vrcholu suché lodyhy.
Fotografováno ve dnech 24. 9. 2009 (u Stéblové) a 11. 7. 2014 (u Labských Chrčic).