Syn.: Hypnum splendens Hedw., Hylocomium proliferum (Brid.) Lindb., Hylocomium alaskanum (Lesq. et James) Austin
Čeleď: Hylocomiaceae (Broth.) M. Fleisch. – rokytníkovité
Rozšíření: Rozšířen v mírném až arktickém pásmu severní polokoule (Evropa, Grónsko, Makaronésie, Asie, Severní Amerika), v horských oblastech tropů a subtropů (Afrika) a dále v Austrálii a na Novém Zélandu. V ČR na celém území poměrně hojný.
Ekologie: Na humusu, hlíně a hlínou krytých skalách v lesích i na prosvětlených místech, dále terasy skal, sutě, suťové lesy, břehy lesních cest, vzácněji v trávnících, na tlejícím dřevě, častý na sekundárních biotopech (haldy, lomy), od nížin až po hřebeny hor.
Popis: Statné, lesklé mechy tvořící rozlehlé žlutozelené koberce. Lodyhy až 20 cm dlouhé, 2–3× rozvětvené, přičemž větve jsou nápadně uspořádané v jedné rovině. Pro druh (v typické formě) jsou charakteristické sympodiálně se oddělující nové výhonky, které tvoří zřetelná vertikálně rostoucí patra odpovídají ročním přírůstkům. Lodyžní listy přímo odstálé nebo volně střechovitě se kryjící, široce vejčité až kopinaté, vyduté, jen slabě řáskaté, nesbíhavé, ± náhle zúžené v krátkou nebo delší a při bázi zvlněnou špičku, na okraji ploché nebo úzce ohrnuté, zubaté, při bázi někdy celokrajné. Větevní listy zřetelně menší, ostřeji zubaté. Žebro dvojité, do 1/4–2/3 délky listu, jen vzácně jednoduché nebo chybí. Buňky úzce prosenchymatické, v celém listu ± homogenní, bazální buňky poněkud širší, ± zřetelně tečkované, křídlení buňky jen slabě odlišné, žlutě, oranžově nebo hnědě zbarvené. Dvoudomé. Štět dlouhý, hladký. Tobolka nachýlená až vodorovná.
Záměny: Obtížně zaměnitelný druh. Velmi podobné druhy H. pyrenaicum a H. umbratum jsou přeřazeny do samostatného rodu Hylocomiastrum. U nás jsou poměrně vzácné a je možné se s nimi setkat v podstatě jen v nejvyšších pohořích. Podobně vypadá hojná zpeřenka tamaryšková (Thuidium tamariscinum). Její nové výhony netvoří typická, vertikálně rostoucí patra a buňky listové mají kratší, s vysokou papilou přibližně uprostřed buňky (rostliny proto nejsou lesklé), parafylie jsou rovněž tvořeny krátkými buňkami.
Využití: Druh se poměrně často využívá v biomonitoringu, především těžkých kovů, z důvodu jeho rozšíření a dobré rozpoznatelnosti.
Fotografováno v roce 2008 (Valdajská vrchovina).