Syn.: Ailanthus glandulosa Desf., Toxicodendron altissimum Mill.
Čeleď: Simaroubaceae DC. – simarubovité
Rozšíření: Pajasan žláznatý pochází z Číny. Během staletí se rozšířil do mnoha oblastí světa (Makaronésie, Severní Amerika, Austrálie, Nový Zéland, Havajské ostrovy), na řadě míst má jeho šíření invazivní charakter (např. Tenerife, Gran Canaria aj.).
U nás rostl v roce 1804 v zahradě Kanálka v Praze, nejspíš se ale na našem území objevoval už i dříve. V minulosti byly ojedinělé adventivní výskyty zjištěny v Plzni, u Veltrus, v Praze, u Znojma. V současnosti roste hlavně v Praze, Brně, v okolí Znojma, na Pavlovských kopcích, ale i na jiných lokalitách.
Ekologie: Pajasan je vitální a nenáročná teplomilná dřevina, která odolává suchu, mírnému zasolení a emisím. Občas se pěstuje v parcích a v komunikační zeleni. Ve městech velice snadno zplaňuje do různých nádvoří, nádraží, uliček, průmyslových objektů atd. V Číně se vyskytuje v pásmu zhruba od 100 až do 2500 m n. m. Kvete v červnu.
Popis: Dvoudomý strom o výšce 20–25 m, s kmenem rovným a s dlouho hladkou borkou. Koruna je řídká se silnými větvemi. Listy jsou lichozpeřené, 5–13jařmé, lístky kopinaté. Květy vyrůstají v koncových latách dlouhých 10–40 cm, jsou žlutozelené, samčí 5četné květy se skládají z tyčinek a zakrnělého semeníku, jsou velmi aromatické, samičí květy jsou drobnější, rovněž 5četné, obsahují semeník a tyčinky, které jsou nefunkční. Plodem je křídlatá nažka zbarvena do červena, postupně mění barvu až do žlutohněda.
Poznámka: Pajasan je dřevina rychle rostoucí, ale krátkověká.
Fotografováno v srpnu a září 2006 (Česko, Praha-Petřín).