Helix pomatia Linnaeus, 1758; hlemýžď zahradní

Biologická klasifikace: Animalia, Mollusca, Gastropoda, Pulmonata, Helicidae
Syn.: Limax terrestris Garsault, 1764
Česká jména: šnek
Anglická jména: Roman snail, Burgundy snail, Edible snail, Escargot

Rozšíření: Střední, východní a jihovýchodní Evropa – od východní Francie a severní Itálie přes severní Balkán po západní Ukrajinu, častý zvláště v nižších polohách a na vápenitých podkladech. V minulosti se objevovaly pochybnosti o původnosti výskytu druhu ve střední Evropě, dnes je prokázáno, že se druh počátkem holocénu samovolně rozšířil z balkánského refugia, především ze severního Chorvatska a severní Bosny. Na mnohá další místa v západní i severní Evropě a zámoří byl náhodně i záměrně zavlečen.

Způsob života: Vyhledává nejčastěji polostinná stanoviště na okrajích porostů, v křovinách, velmi často doprovází lidská sídla a hojně se vyskytuje zvláště na zahradách a rumištních plochách; hustě zapojeným lesním porostům a otevřeným stanovištím včetně luk se vyhýbá. Jedinci jsou věrní stanovišti a obvykle se pohybují jen v okruhu několika metrů.
Převážně býložravý plž živící se zvláště dužnatými živými i odumřelými částmi dvouděložných bylin, odstrouhávání pletiv chitinovým jazykem radulou doprovází typický zvuk; nepohrdne ale ani živočišnými zbytky, především drobnými mršinami. Aktivní je jen za vhodných vlhkostních podmínek v teplé části roku, ve vodě se utopí za několik desítek minut až několik hodin. Suchá období tráví zahrabán v hlíně nebo organickém materiálu, případně přilepený k podkladu, na zimu vytváří vápnité víčko. Jako potrava slouží především mnoha druhům obratlovců, zvláště ptákům a menším masožravým savcům.
Hlemýždi jsou hermafroditi a při několik hodin trvajícím páření si vyměňují sperma; rozmnožování probíhá od května. Od června pak kladou do vlhké půdy shluky několik desítek bílých vajíček o průměru 5–7 mm, každý jedinec obvykle jen jednu snůšku za sezónu. Mláďata se líhnou za 3–4 týdny, jejich průsvitné ulitky mají jen 1,5 závitu a jsou často podélně páskované; za nepříznivých podmínek se mezi mláďaty objevuje kanibalismus. Dospívá ve věku 2–5 let (ulita dospělého jedince má mírně přehrnutý okraj obústí), v přírodě se dožívá 6–10 let, nejstarší jedinec měl údajně 35 let; značná část jedinců uhyne každou zimu.

Popis: Větší druh plže, jeden z nejběžnějších a nejznámějších bezobratlých; ulita pravotočivá, přibližně kulovitá, neprůsvitná, poměrně silnostěnná a pevná, se 4¹/₂–5 pravidelnými závity, na povrchu jemně žebrovaná, s širokým, víceméně okrouhlým ústím, obústí bílé až nahnědlé, píštěl téměř nebo zcela zakrytá; ulita je vysoká i široká 30–50 mm, vzácně se objevují ulity levotočivé nebo různou měrou skalaridní (s vytaženým kotoučem). Ulita je zbarvená v různých odstínech žlutohnědé, jednobarevná, případně s víceméně zřetelným 1–4 neostře ohraničenými hnědavými pásky, jindy se objevuje i nevýrazné příčné žíhání; u starších jedinců, zvláště na kyselejších podkladech, bývá periostrakum především v horní části kotouče odřené a tyto části ulity mají až bělavou barvu. Tělo je dlouhé do 10 cm s výrazně bradavičnatým povrchem, zbarvené obvykle krémově až šedavě.

Záměny: Donedávna u nás považován za nezaměnitelný druh, dnes se můžeme setkat se šířícími se příbuznými jihoevropskými druhy – s většinou o něco větším hlemýžděm balkánským (Helix lucorum) s nízce kuželovitou ulitou s většinou výraznými kontrastními tmavými podélnými a výraznými příčnými pruhy na bělavém podkladě, a výrazně menším hlemýždíkem kropenatým (Cornu aspersum), jehož ulita je plošší, s výraznějším posledním závitem; na světle hnědém podkladu má kropenatě přerušované hnědé podélné pruhy, povrch ulity je výrazně pomačkaně vrásčitý. Před několika lety byl českými zoology rozpoznán dříve popsaný a přehlížený druh, označovaný jako hlemýžď pruhovaný (Helix thessalica), s velkým areálem od Balkánu po západní Rusko, u nás nalezený v údolí Jihlavy v okolí Mohelna a dál směrem k Brnu; morfologické odlišnosti na ulitě jsou obtížněji zjistitelné.

Poznámka: Jako výrazně synantropní druh se projevuje často jako škůdce, zvláště na mladé zelenině. Na druhé straně jde o druh od pravěku sbíraný jako potrava a od antiky záměrně vysazovaný, dnes nezřídka jako polodomestikovaný druh, chovaný pro maso.

Poděkování: Za cenné opravy a připomínky děkuji Ondřeji Korábkovi.