Syn.: Cardiandra oppositifolia Honda, Hydrangea alternifolia Siebold
Čeleď: Hydrangeaceae Dum. – hortenziovité
Rozšíření: Japonský endemit s areálem rozloženým na ostrovech Honšú (v jižní části po hranice prefektur Niigata a Mijagi), Šikoku a Kjúšú.
Ekologie: Roste ve vlhkých horských lesích a při potocích ve stinných skalnatých roklích, z podhůří vystupuje k 1200(–1500) m nadmořské výšky do hor. Chamaefyt. Kvete od června do září.
Popis: Oddénkatý polokeř do půl metru (ojediněle až metr) vysoký, s nevětvenými letorosty, rašícími z pupenů v paždí loňských (opadaných) listů na přezimujících bázích lodyh. Listy má střídavé, krátce řapíkaté, bez palistů, úzce eliptické nebo podlouhle vejčité, obvykle 10–20 cm dlouhé, svrchu roztroušeně pýřité a olysávající, vespod roztroušeně štětinkaté, s hrubě pilovitě zubatými okraji. Květy jsou sestaveny v terminálních, přitiskle pýřitých, do 10 cm širokých, chocholičnatých vrcholících s neopadavými lineárními braktejemi. Jalové květy sestávají ze tří (vzácně čtyř nebo pěti) zvětšených (zhruba 1 cm širokých), vejčitě okrouhlých, bílých nebo růžových kališních lístků. Plodné květy se spodními semeníky mají kalichy číškovité, lysé, bílé s pěti drobnými, kaštanově hnědými, trojúhle vejčitými zuby a pěti růžovými anebo bílými, téměř okrouhlými, do 3 mm širokými lístky korunními. Početné tyčinky (zhruba v trojnásobku nebo čtyřnásobku květních obalů) mají narůžovělé nitky v délce petalů a obsrdčité (odtud jméno rodu) prašníky. Semeníky se třemi čnělkami dozrávají v kulovité tobolky s elipsoidními, až milimetr dlouhými, hnědými, průsvitně křídlatými semeny.
Záměny: Blízká jihočínská Cardiandra moellendorfii se liší jalovými květy obvykle jen se dvěma sepaly a bývá často vydávána za poddruh nebo varietu C. alternifolia.
Využití: V japonských zahradách je tato půvabná, v tuhých zimách ale špatně přezimující trvalka od nepaměti pěstována v odrůdách s bílými nebo šeříkově růžovými, někdy i vesměs jalovými květy; odtud ji roku 1829 (jako Hydrangea alternifolia) popsal Philipp Franz von Siebold a deset let poté ji převedl do svébytného rodu Cardiandra. V katalogu z roku 1845, v němž druhy z japonských zahrad přivezené nabízel, však uvedena není a do evropských zahrad byla nejspíš rozšiřována z Petrohradu, kam ji přivezl až roku 1865 Karl Maximovič.
Poznámka: Rod Hydrangea se v nukleotidových sekvencích jeví jako polyfyletický pozicemi rodů jako Platycrater, Decumaria, Pileostegia, Schizophragma, Dichroa a podle některých studií také Deinanthe a Cardiandra. Pro udržení monofyletické povahy celého komplexu proto recentní autoři všechny tyto taxony opět připisují rodu Hydrangea. Právě příbuzné rody Deinanthe a Cardiandra však data z určitých intronů ukazují jako evoluční větev, která je rodu Hydrangea i v rozšířeném pojetí sesterská. Některé studie proto nabádají v této věci k opatrnosti a bude možná lépe prozatím setrvat u tradičního pojetí rodu Cardiandra.
Fotografováno dne 20. 8. 2020 (Rakousko, Oberösterreich, Innviertel, trvalkové školky Sarastro Stauden).