Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Carnivora, Canidae
Syn.: Canis vulpes Linnaeus, 1758; Vulpes palmaria Hay, 1917
Česká jména: liška obecná
Anglická jména: Cross Fox, Red Fox
Rozšíření: Obývá značnou část severní polokoule – Severní Ameriku, severní Afriku, Eurasii na východ až po Japonsko a Kamčatku, na jih po severní Indii. Na tomto velkém území je rozlišováno téměř 50 poddruhů. Nevyskytuje se na Islandu, na arktických ostrovech, ani v některých částech Sibiře. Byla zavlečena do Austrálie a na Falklandské ostrovy.
Způsob života: Obývá různé biotopy, tundru, poušť, písečné duny, step, vřesoviště, hluboké lesy, horské rokle, parkovou i zemědělskou krajinu, polní remízky, od pobřeží do nadmořské výšky 4500 m.
Je převážně soumračný a noční živočich. V zimě a v době odchovu mláďat je aktivní i ve dne. Má vynikající zrak, čich a sluch. Je všežravec, živí se drobnými hlodavci, zajíci, králíky, bažanty, koroptvemi a dalšími hnízdícími ptáky na zemi, hmyzem, slimáky nebo obojživelníky. Při lovu hlodavců vyskakuje do výšky. Pojídá také ovoce. Nepohrdne ani mršinou.
Je teritoriální, ale během roku se sousední okrsky mohou překrývat. Noru dlouho 5–7 m a hlubokou 0,5–2,5 m si vyhrabává ve svahu kopce, ve srázu u vodního toku, ve skalní štěrbině nebo v opuštěné lidské stavbě. Občas si přivlastní i část důmyslně postaveného brlohu jezevce lesního. Stejné doupě často používá po několik generací. Ke komunikaci používá různé vokalizace, výrazy obličeje a pachové značení močí, výkaly a sekrety.
Netvoří smečky jako vlk obecný. Je samotář, společnost svého druhu vyhledává pouze v době páření. Poté samec od své družky odchází a o mláďata se stará matka. Těsně před porodem a nějakou dobu po něm zůstává samice v doupěti nebo v jeho okolí. Po 49–56 dnech březosti vrhá 3–10 mláďat o hmotnosti 50–150 g. Štěňata se rodí slepá a vidí po 9–14 dnech, z brlohu vycházejí ve věku 4–5 týdnů, plně odstavena jsou v 8–10 týdnech. Matka a potomci zůstávají spolu až do podzimu, potom se štěňata rozptýlí na svá vlastní území. Pohlavně dospívá v 10 měsících. V zajetí se dožívá 10–12 let, ve volné přírodě žije průměrně 3 roky.
Štěňata mohou napadnout dravci, dospělé lišky, kojoti, vlci nebo medvědi. Odedávna je však liška pronásledována především člověkem. Je lovným zvířetem pro svou nádhernou kožešinu. Po 2. světové válce se u lišek rozšířila vzteklina a zvířata se začala ve velkém likvidovat. V devadesátých letech po celoplošné vakcinaci došlo ke zvýšení jejího počtu. V přírodě kontroluje stav populace malých hlodavců, často loví slabá a nemocná zvířata.
Popis: Široce rozšířená psovitá šelma, dosahuje délky těla a hlavy 58–90 cm, délky ocasu 30–48 cm, výšky v kohoutku 35–45 cm a hmotnosti 3–14 kg. Samci jsou o něco větší než samice. Duhovka oka dospělých jedinců je žlutavá. Nápadně protáhlý čenich je tmavě hnědý nebo černý. Zbarvení srsti je rezavohnědé až červenohnědé, pouze špička čenichu, hrdlo, břicho a konec ocasu jsou bílé až šedavé. Ocas je huňatý. Zadní strana podlouhlých boltců, tlapky a dolní část končetin jsou černé. Na prstech jsou nezatažitelnými drápy.
Jednotlivé poddruhy se liší zbarvením, tělesnou hmotností a délkou.
Poznámka: Liška obecná se díky svým vlastnostem stala oblíbenou postavou pohádek, bájí a pověstí. Jsou jí přisuzovány mnohé lidské vlastnosti, například bystrost, vychytralost, vypočítavost, hbitost nebo lstivost, obvykle vítězí nad hloupějšími siláky. Stala se i hrdinkou světově proslulé české opery Leoše Janáčka (na motivy knihy Rudolfa Těsnohlídka) a kdo by si okamžitě nevzpomněl také na lišku z „Malého prince“ francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho.
Fotografováno dne 19. 5. 2023 (Česko, Čechy, Cikánské údolí).