Syn.: Arethusa ophioglossoides L., Arethusa parviflora Michx., Pogonia pendula Lindl.
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Rozšíření: Po celém severoamerickém východě, z jihu Labradoru na Floridu, k západu přes oblast Velkých jezer do Manitoby a Minnesoty, na jihu do Louisiany a Arkansasu.
Ekologie: Roste často v rozptýlených koloniích, v poduškách rašeliníku na vrchovištích a při březích jezer, na slatinách, mokrých kyselých píscích i v podmáčených nezapojených borech, z nížin vystupuje k 1100 m nadmořské výšky do hor. Hemikryptofyt, rozrůstá se vláknitými oddenky ve svrchních vrstvách rašeliníku do rozvolněných kolonií. Kvete od poloviny června do srpna, v některých letech bohatě, jindy jen v nepatrném procentu rostlin na lokalitě. Květy neposkytují nektar, přesto však přitahují včely a čmeláky, jimiž jsou opylovány; přitom jsou ale samosprašné a snad i apomiktické, tobolky dozrávají prakticky ze všech semeníků.
Popis: Vytrvalá bylina, obvykle do čtvrt metru vysoká, lysá, s útlými vzpřímenými lodyhami vyrůstajícími spolu s pseudořapíkatými, úzce eliptickými anebo vejčitě kopinatými, až 10 cm dlouhými přízemními listy z plazivých výběžků, ukotvených spletí vláknitých kořenů. Jediný lodyžní list je kratší a přisedlý, podobně jako redukovaný, ale stále ještě listotvarý podkvětní listen. Pohledné květy jsou soliterní (jen vzácně po dvou v redukovaných hroznech), až 4 cm široké, bledě růžové nebo téměř bílé, se třemi úzce eliptickými nebo vejčitými lístky vnějšího okvětí a dvěma podobnými, ale širšími a často purpurově značenými postranními lístky okvětí vnitřního (třetí je rozšířen v lopatkovitý, rovněž purpurově žilkovaný pysk s třásnitými okraji a vprostřed s bílým, při bázi žlutým hřebínkem). Z šesti původních tyčinek androecea zůstala jediná z vnějšího kruhu, která srůstá s čnělkou a nese dvě neslepené brylky. Plod je vzpřímená eliptická tobolka s množstvím silně redukovaných semen bez vyživovacích pletiv.
Ohrožení a ochrana: Druh je chráněn mezinárodní obchodní úmluvou CITES.
Poznámka: Poprvé sbíral tuto něžnou orchideu John Banister, přírodovědec zastávající toho času úřad ministra anglické vlády ve virginské kolonii, a z jeho herbáře ji jako “Helleborine Virginiana Ophioglossi folio“ už roku 1691 zmiňoval Leonard Plukenett, dozorčí královských zahrad v Hampton Court. Do Královské botanické zahrady v Kew poslal jedinou rostlinu až k roku 1815 Thomas Nuttall. Poté byla čas od času připomínána v anglickém a belgickém zahradnickém tisku, pěstována je však pro vyhraněné stanovištní nároky jen ojediněle.
Fotografováno dne 23. 6. 2023 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně, rostliny v kultivaci; nekvetoucí rostliny tamtéž dne 14. 7. 2020).