Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Carnivora, Canidae
Syn.: Canis furlongi Hay, 1927; Canis nubilus Say, 1823; Canis pambasileus Elliot, 1905; Canis petrolei Stock, 1938; Canis tundrarum Miller, 1912; Lupus gigas Townsend, 1850; Lupus lupus Linnaeus, 1758
Česká jména: vlk obecný, vlk šedý
Anglická jména: Grey wolf, Arctic wolf, Loup gris, Timber wolf, Tundra wolf
Rozšíření: Původní areál vlka obecného zahrnoval většinu území severní polokoule, od Arktidy na jih až po 20° jižní šířky, který prochází Mexikem, severní Afrikou a jižní Asií. Nyní se vyskytuje pouze v několika oblastech Spojených států, Aljašky, Kanady, Mexika a Eurasie. Na uvedeném území vytváří velké množství poddruhů.
Způsob života: Obývá širokou škálu stanovišť, od arktické tundry po lesy, prérie a vyprahlé krajiny. Aktivní je většinou v noci nebo za soumraku, někdy i ve dne. Potrava závisí na zeměpisné šířce a na dostupnosti. Loví převážně ve smečkách a útočí i na velkou kořist, na zubry, pižmoně, jeleny, srnce, losy a soby, příležitostně i na domácí zvířata. Obětí osamělých vlků jsou králíci, zajíci a různí hlodavci.
Doupata buduje v dírách, jeskyních, dutých kmenech, vyčnívajících kořenech stromů nebo v padlých stromech. Teritorium udržuje vytím, pachovým značením a útočením. Stěhuje se během podzimu a zimy, v noci překonává velké vzdálenosti. Během jara a léta, v době odchovu mláďat, zůstává na jednom místě.
Je velmi společenský, žije ve smečce o 2–12(–36) jedincích, kterou tvoří vůdčí pár a jeho potomci. V každé smečce existuje silná hierarchie určující, která zvířata se páří a která se krmí jako první. Rozmnožuje se dominantní monogamní pár; při nedostatku potravy je u ostatních dospívající samic reprodukce potlačena.
Rozmnožování probíhá v závislosti na geografické poloze. Samice přichází do říje jednou ročně po dobu 5–14 dní, během této doby dochází k páření. Potom si vyhrabe doupě pro štěňata. Po 60–63 dnech březosti vrhá obvykle 5–6 mláďat, která kojí 8–10 týdnů. Štěňata se rodí slepá a hluchá, váží přibližně 0,5 kg, v doupěti zůstávají přibližně 3–4 týdny po narození. V 10–15 dnech věku vidí, ve 20–25 dnech jsou schopna stát, chodit a štěkat. Po 5 týdnech začínají přijímat masitou stravu, na krmení se podílí všichni členové smečky. Přibližně v deseti měsících začínají mláďata lovit s dospělými. Samice pohlavně dospívá ve 2 a samec ve 3 letech. Většina mladých vlků v 1–3 roce odejde ze své porodní smečky. Ve volné přírodě se může dožít 13–16 let.
Popis: Největší a nejrozšířenější psovitá šelma, dosahuje délky těla 100–160 cm, ocasu 35–52 cm a výšky v kohoutku 66–80 cm. Samec dorůstá do hmotnosti 30–80 kg, samice 23–55 kg. Zbarvení srsti se geograficky liší, od čistě bílé u arktických populací přes šedobílé, hnědé, skořicové až po černou. Hlava je široká se šikmo postavenýma očima. Vnější okraje trojúhelníkových boltců jsou černé. Na šíji je náznak hřívy. Huňatý ocas s černou špičkou je svěšený dolů. Nohy jsou štíhlé.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2018) klasifikuje vlka obecného z hlediska ohrožení jako druh méně dotčený (LC). V Červeném seznamu ČR je zařazen do kategorie kriticky ohrožený druh (CR). Hraje důležitou roli v ekosystému, kontroluje populace přirozené kořisti a odstraňují slabé jedince. Je velmi plachý, člověku se raději zdaleka vyhne. V 19. století byl v Čechách téměř vyhuben.
Jeho vysazení do chráněných oblastí značně zvýšilo šance jeho přežití, šíří se v Jizerských a Krušných horách, Krkonoších, na Broumovsku, v Ralsku a v Brdech. Na severovýchodní Moravě a ve východním Slezsku se vyskytuje ve vazbě na slovenské a polské populace.
Poznámka: Vlk je předchůdcem psa domácího. Symbolizuje ducha divočiny, neměl nikdy příliš dobrou pověst, často byl líčen jako krvežíznivá a lstivá šelma, s kterou nelze mít slitování. Objevuje se v pověstech, pohádkách a bajkách, každé dítě zná pohádku o Červené karkulce nebo o třech kůzlátkách. Kladnou roli hraje snad jen vlčice, která odkojila ve svém doupěti zakladatele Říma Romula a Réma, nebo Akéla z Knihy džunglí.
Fotografováno dne 16. 9. 2023 (Česko, Čechy, Šumava, Srní).