Gulo gulo (Linnaeus, 1758); rosomák sibiřský

Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Carnivora, Mustelidae
Syn.: Mustela gulo Linnaeus, 1758; Gulo borealis Nilsson, 1820; Gulo gidleyi Hall, 1936
Česká jména: rosomák sibiřský
Anglická jména: Wolverine

Gulo gulo, rosomák sibiřský
Gulo gulo, rosomák sibiřský

Rozšíření: Rosomák sibiřský je cirkumpolárně rozšířený druh s areálem sahajícím od Skandinávie přes Rusko až po Aljašku a střední Kanadu, k jihu zasahuje v Americe po kanadský Vancouver Island, ve Skalistých horách až do severní Kalifornie a Utahu, v Asii do severního Mongolska a na ruský Sachalin.
Je rozlišováno šest poddruhů.

Způsob života: Obývá tundru, boreální lesy, travnaté porosty, skalnaté oblasti s křovinami, v nadmořských výškách zhruba od 300 až do 2400 m.
Jídelníček mění v závislosti na ročním období a lokalitě. V létě vyhledává mršiny z minulé zimy, chytá převážně hnízdící ptáky, králíky, zajíce, sysly, lumíky a mláďata vysoké zvěře. Tlapky uzpůsobené pohybu v hlubokém sněhu mu v zimě umožňují pronásledovat velkou kořist. Při útoku je velmi rychlý a loví mnohem větší zvířata, dospělé soby, srnce, losy, jeleny. Je extrémně silný a agresivní, kvůli potravě útočí dokonce na medvědy a vlky. Živí se také uhynulými velrybami, mroži a tuleni.
Nemá stálé doupě, mění stanoviště podle potřeby, ukrývá se v jeskyních, skalních štěrbinách, v norách vyhloubených jinými zvířaty, pod padlými stromy nebo pod sněhem. Je aktivní celý rok v noci, ale i během dne. Převážně se pohybuje po zemi, avšak dokáže šplhat po stromech a je vynikající plavec. Má dobře vyvinutý čich a sluch.
Žije samotářsky, je teritoriální a netoleruje jedince stejného pohlaví. Samec své teritorium agresivně brání a značkuje ho výměšky z análních žláz. Protějšky se schází jen za účelem páření v květnu. Samice se páří každý druhý rok. Embryo se nevyvíjí okamžitě. Prodloužená březost trvá 8–9 měsíců. Samice staví sněhové doupě, ve kterém mezi lednem a březnem rodí 1–5 mláďat o hmotnosti 85 g. Mláďata v úkrytu sají mateřské mléko tři měsíce, matka je brání před vetřelci, po odstavení jim nosí pevnou stravu, dokud nejsou připravena sama lovit. Obvykle se osamostatňují v 8–10 měsících, ale mohou zůstat s matkou až dva roky. Pohlavně dospívají ve 2–3 letech.
Ve volné přírodě se rosomák obvykle dožívá 5–7 let, někdy až 13 let, v zajetí dokonce 17 let. Má málo přirozených nepřátel, dokáže se bránit proti několikanásobně větším živočichům.

Popis: Podsaditá velká lasicovitá šelma, dosahuje délky 65–105 cm, výšky v kohoutku 36–45 cm a hmotnosti 9–32 kg, samice je obecně menší. Nepříliš dlouhý ocas měří 17–26 cm. Hlava je poměrně velká s mohutnými čelistmi. Boltce u malých uší jsou zaoblené, holý čenich je černý, či jsou malé. Hustá a dlouhá srst je obvykle hnědá nebo hnědočerná, se světlejší pruhem táhnoucím se od temene hlavy do stran přes ramena až k ocasu, kde se spojují. Silné končetiny jsou krátké, na každé noze je pět prstů s ostrými, částečně zatahovací drápy. Je ploskochodec, široké tlapky s rozšířenou kožní řasou mezi prsty umožňují snadný pohyb v hlubokém sněhu.

Poznámka: Rosomák hraje významnou roli v bájích a pověstech, je častou postavou komiksů a filmů. Pro agresivní chování a sílu jej řada organizací a sportovních týmů používá jako svého maskota.

Gulo gulo, rosomák sibiřský
Gulo gulo, rosomák sibiřský
Gulo gulo, rosomák sibiřský
Gulo gulo, rosomák sibiřský

Fotografováno dne 19. 5. 2024 (Česko, ZOO Brno).