Čeleď: Oleaceae Hoffmanns. et Link – olivovníkovité
Rozšíření: Endemit poměrně malé hornaté oblasti na pomezí jihokorejských provincií Kjongsang-bukdo, Čchungčchong-bukdo a Čolla-bukdo.
Ekologie: Přežívá na několika malých izolovaných lokalitách v podrostu nezapojených opadavých i stálezelených doubrav a borů s jasany a modříny, obvykle v nadmořských výškách do 1000 m. Půdy na většině lokalit jsou mělké, kyselé a obvykle silně vysýchavé, ale vodou dobře zásobené pod skalnatým podložím. Fanerofyt, spolehlivě přezimující do -25 °C; protože však kvete v časném předjaří, květy bývají někdy mrazem poškozeny.
Popis: Opadavý keř, často jen asi metr (někdy ale i přes dva metry) vysoký, s čtyřhrannými, spoře bradavičnatými, temně purpurovými letorosty. Vstřícné, krátce řapíkaté listy má vejčitě kopinaté, do 10 cm dlouhé, ztenčeně zahrocené s klínovitou nebo oblou bází, oboustranně kratičce a roztroušeně pýřité. V pěti- nebo vícekvětých hroznech, vyrůstajících z paždí opadlých listů, jsou na stopečkách sevřených párem šídlovitých a brvitých brakteol ve vstřícných jařmech sestaveny vonné květy na purpurových vřeténkách; mají čtyřlaločné, rovněž purpurové kalichy a bílé nebo růžové, jen málo přes centimetr široké zvonkovité koruny se čtyřmi rozkladitými laloky, dvě tyčinky se žlutými prašníky, nepřečnívající z květní trubky, a drobný semeník se dvěma bliznovými laloky na kratičké anebo prodloužené (květy jsou podobně jako u rodu Forsythia heterostylní) čnělce. Plodem je okrouhlá, křídlatá, až 3 cm široká samara s jediným semenem v každém pouzdru.
Ohrožení a ochrana: Ze sedmi nebo osmi historicky známých fragmentovaných lokalit zůstaly v uspokojivém stavu do současné doby tři, na žádné přitom nepřežívá více než dvě stě posledních keřů. Některé lokality (včetně typové) zanikly úplně, vzdálenosti mezi zbývajícími jsou někde větší než 200 km. Genetická diverzita je nicméně vysoká vzhledem k heterostylii rostlin a v provincii Čchungčchong-bukdo byla nedávno objevena nová početná populace s téměř sedmi sty keři na lokalitě zhruba o třiceti arech, z hlediska heterostylie v příznivým poměru, a také s polykormony rozrůstajícími se podzemními stolony. Z kategorie kriticky ohrožených taxonů IUCN byl proto duh přeřazen do kategorie druhů ohrožených. Je ovšem zařazen také v Červené knize cévnatých rostlin Korejské republiky.
Poznámka: Jediný druh monotypického rodu; od na pohled podobného, blízce příbuzného rodu Forsythia se liší (odhlédeme-li od barvy květů a celokrajných listů) především nepukavými, křídlatými, větrem roznášenými plody.
Semena obdržel Ernest H. Wilson v bostonském Arnoldově arboretu roku 1928 a několik z nich dopěstovaných rostlin přivezl o dva roky později Lord Aberconway do Královské botanické zahrady v Kew. Vzápětí poslal do Kew živé rostliny i japonský botanik Takenoshin Nakai, který o patnáct let dříve druh objevil a popsal. Komerčně byly rostliny nabízeny už roku 1937 Keeperovými školkami ve Wimborne.
Fotografováno ve dnech 16. 3. 2023 a 24. 8. 2006 (Česko, Botanická zahrada a arboretum Mendelovy univerzity v Brně).