O tom, co je bludný kořen, se mínění rozcházejí. Podle prvních je to kořen stromu; jeden z mnoha silnějších kořenů, který ale, na rozdíl od ostatních, nikdy nevystupuje na povrch. Nezakopnete o něj. Nad bludným kořenem žádná obyčejná bylina nevyroste: buď je tam holá půda, nebo jen nízká travička; podivně holé, nezarostlé místo. Někdy se tam objeví zvláště krásné kvítí. Nic bledého, přízračného, světélkujícího; bludičky tam nepatří; to místo je buď tak nenápadné, že ho přejdeme ani nevíme jak, nebo bývá značeno kvítkem jasné barvy (jako čarovníky, drobné svízele, černýše, černohlávky). U bludného kořene se totiž cesta nerozplývá, jak je tomu u bludiček, ale vede dál, dokonce výraznější – jen se, očarována, klikatí a nevede už k předchozímu cíli.
Pavel Holásek
Herba mythologica: Sedmikvítek, Sedmero kvítí
Není to vlastně jedna bylina, ale hned několik. Nejčastěji se jich jmenuje sedm, výčet těch sedmi však není nijak stálý a i tentýž člověk jmenuje hned tu, hned jinou bylinu. Všechny jsou malé, jednotlivě rostoucí (jinak by to nebyl sedmikvítek; nehodí se mluvit o trsech sedmikvítku), se zřetelnými květy jasných, ale ne zářivých barev. Nikdy nešíří těžké, omamné vůně; voní většinou jen slabě, prchavě. Jsou to takové zdravé bylinky, jako léčivé koření však nikdy oblíbeny nebyly. Na to jsou příliš jasné.
Herba mythologica: Střechýl
Objevuje se koncem jara, na přelomu května a června, kdy jsou večery už docela teplé a rána ještě chladná. Vykvétá za jasných nocí na vlhkých lukách. Louka leží nepohnutě ve chvějivém měsíčním světle, sama tmavá, jen mokré ohnuté hřbety trávy odrážejí něco svitu; hluboké, nerušené ticho, od řeky nebo z rákosí se rozlézá chlad, za vodou tmavá postava koně, okraje louky zavěšeny v zářivé mlze: střechýle po jednom zřetelně vystupují z trávy, stojí zpříma, jednotlivě, jako čepele zbraní na stráži, jako bledé svíce. Chladu, ve kterém tu střechýle vyrůstají, se nikdy úplně nezbaví: zůstává po celý rok jak ve vodě, která vzlíná podél jejich oddenků, tak v chladném světle, které stále vychází z jejich bledých, ale zřetelných barev.
Herba mythologica: Zlaté kapradí
Zlaté kapradí se podaří najít jen za šera nebo potmě. (Ve dne samozřejmě nemizí, ale člověk na místo, kde roste, ne a ne přijít. Je tedy fenologickou vlastností zlatého kapradí, že mění geografii okolí.) Jen zřídka roste jednotlivě, jeho vějíře většinou pokrývají celé menší paseky. Vydávají kolem sebe poměrně silnou zlatou záři, která sice nebývá vidět moc zdaleka, ale rozlévá se po zemi, jako by i ta sama zářila. Mezi zlatým kapradím nevyrůstá žádný kmen, ani keř, ani vyšší byliny. Zato tím hustší jsou kmeny kolem, takže o co je světleji u kapradí samotného, o to hlubší tma je pár kroků vedle: mezi kmeny i nahoře v korunách.