Syn.: Saxifraga schmidtii Regel, Saxifraga speciosa Verlot, Saxifraga ingelrestii Lemoine, Saxifraga leichtlinii hort. ex Leichtlin, Bergenia ornata Stein, Bergenia ×subciliata Engler
Čeleď: Saxifragaceae Juss. – lomikamenovité
Rozšíření: Zahradní hybrid (zahrady mírného podnebného pásu).
Ekologie: V zahradách jsou hybridní bergénie připisovány stanovištním okruhům M a MK (suché zídky, kamenitá stanoviště) na výsluní i v polostínu. Rodičovské druhy obvykle rostou v subalpínských pěnišníkových křovinách a ve vysokohorské tundře středoasijských velehor. Hemikryptofyt, kvete v březnu a dubnu.
Popis: Vytrvalé byliny se silnými oddenky, pokrytými zaschlými zbytky listových pochev; z nich vyrůstají rozměrné růžice přezimujících listů s pochevnatými řapíky a obvejčitými, lysými, až 20 cm dlouhými, na okrajích drobně oddáleně zoubkatými a zřetelně brvitými čepelemi. Bezlisté, masité, roztroušeně přisedle žláznaté a červeně zabarvené stonky se větví v široké laty, podpírané bělavě blanitými listenci. Květy jsou pětičetné, široce zvonkovité, s deseti tyčinkami, za rozkvětu nicí, brzy se ale napřimují. Mají temně červené kalichy, nehetnaté, podlouhle obvejčité, růžové, k bázi tmavnoucí korunní lístky, tyčinky a pestíky jsou růžové až červené, tobolky se obvykle nevyvíjejí.
Poznámka: Jde o hybridy nejspíš z náhodného sprášení, nezávisle podchycené v šedesátých letech devatenáctého století F. Boncennem a B. Verlotem (oba v nich tehdy viděli jen odrůdy Saxifraga ligulata) a erfurtskými školkami Haage & Schmidt později nabízené jako Saxifraga thysanodes (obě jména jsou dnes připisována západohimálajskému druhu Bergenia ciliata). Nový taxon v ní rozpoznal, a podle spolumajitele zmíněných školek roku 1878 pojmenoval, ředitel sankt-petěrburgské botanické zahrady Eduard Regel, avšak možný hybridní původ taxonu nadnesl až A. E. hrabě Silva-Tarouca téměř půl století poté. Monograf rodu P. F. Yeo v něm viděl křížence Bergenia ciliata s B. crassifolia – první má listy oboustranně chlupaté a zatahující, druhá je stálezelená a listy nemá po okrajích brvité. Nelze ale vyloučit, že prvním z rodičů bude spíše Bergenia stracheyi Hook. f. et Thoms. – ostatně sám J. D. Hooker nechal roku 1872 v Curtis’s Bot. Magazine pro komentář k Saxifraga stracheyi mylně zpodobnit právě tento hybrid.
Fotografováno ve dnech 8. 4. 2019 (Česko, Morava, Sedlec, předzahrádka ve vsi), 16. 4. 2019 (Břeclav-Poštorná) a 28. 3. 2019 (Lednice, sortimenty ZF Mendelovy univerzity).