Česká jména: zmarličník japonský (Mareček 1994)
Čeleď: Cercidiphyllaceae Van Tiegh. – zmarličníkovité
Rozšíření: Původní areálem tohoto druhu je Asie, konkrétně Japonsko, střední a západní Čína. V naší republice se objevuje jen jako parková dřevina. Do Evropy byl introdukován v roce 1865, první zmarličník u nás byl vysazen v Průhonicích v roce 1910.
Ekologie: V původním areálu roste v horských lesích, v nadmořských výškách od 600 do 2700 m. Vyhovují mu polostinné stanoviště, nepříliš suché a výživné hluboké půdy.
Popis: Často vícekmenný strom s šedohnědou a hluboce rýhovanou borkou. V původním areálu dorůstá do 30–40 m, u nás jen do 20 m. Listy jsou vejčité až okrouhle ledvinité, na bázi mělce srdčité, cca 4–7 cm dlouhé a po okrajích vroubkovaně pilovité. Dlouhý řapík je červenavé barvy. Kvete v dubnu a v květnu před olistěním. Květy jsou jednopohlavné, samčí se vyznačují nápadnými nápadnými červenými prašníky, samičí mají dlouhé čnělky. Plodem 1,5–2 cm dlouhý měchýřek, semena hnědavá s jednostranným křídlem. Opadané listy zmarličníku při vadnutí charakteristicky pronikavě voní, přičemž vůně údajně připomíná čerstvé buchty.
Fotografovaly Věra Jašková, v květnu 2008 (Česko, Zoologická zahrada Zlín-Lešná); Naďa Gutzerová, 17. 10. 2012 (Chrudim).