Syn.: Uniola latifolia Michx.
Česká jména: samužník, uniola (Dostál 1950)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Severoamerický druh, vyskytuje se na jihovýchodě USA (v jižní části Velkých jezer je už vzácný, na severovýchodě zasahuje až do Pensylvánie, západní hranice prochází Kansasem, doznívá však dokonce ještě v Novém Mexiku a Arizoně), areál přesahuje i do přilehlé části jižní Kanady a severovýchodního Mexika.
Ekologie: Roste podél vodních toků a na bohatších vlhkých až mokrých stanovištích v opadavých lesích, snáší plné slunce i částečné zastínění, je odolná k zvýšenému obsahu soli i k nízkým teplotám. Kvete od pozdního léta do podzimu.
Popis: Statná vytrvalá tráva, vytvářející řídké trsy a jen pomalu se rozrůstající, 50–150 cm vysoká, se stébly přímými, zřídka větvenými, načervenalými a jemně rýhovanými, 2–4 mm silnými. Listy jsou 10–20 cm dlouhé a až 2 cm široké, lysé a sytě zelené, listová pochva je volná, jazýček jen kolem 1 mm dlouhý, ouška jsou červenavá. Květenstvím je nicí lata, 10–20 cm dlouhá, s plochými klásky na 1–3 cm dlouhých, jednoduchých i ještě jednou rozvětvených větvičkách, při zrání se zbarvující do hnědočervena; klásky dorůstají délky kolem 10–30 mm, s 10–24 květy, z nichž 1–3 spodní jsou sterilní, plodem jsou drobné tmavé obilky, 2–3 mm dlouhé, dosahují hmotnosti kolem 5 mg, jsou okoralé, zřídka se po dozrání z pluch uvolňující.
Využití: Obilky byly některými mexickými kmeny původních Američanů využívány jako obilovina (pečivo, kaše). Pro svou okrasnou hodnotu je druh nezřídka pěstován, v kultuře se objevuje i forma s podélně panašovanými listy.
Poznámka: K rodu Chasmanthium je v současnosti řazeno pět druhů (POWO 2020), všechny pocházejí ze Severní Ameriky.
Fotografováno v listopadu 2020 (Česko, Čechy, Pečky, kultura).