Biologická klasifikace: Animalia, Insecta, Hymenoptera, Cynipidae
Syn.: Cynips folii Linnaeus, 1758; Cynips gallaecerasiformis Anthoine, 1794; Cynips taschenbergi (Schlechtendal, 1870), Diplolepis gallaeunidoniformis Anthoine, 1794; Diplolepis scutellaris Olivier, 1791; Spathegaster flosculi Giraud, 1868; Spathegaster giraudi Tschek, 1869; Spathegaster taschenbergi Schlechtendal, 1870
Česká jména: žlabatka dubová, žlabatka listová
Anglická jména: Cherry gall wasp
Rozšíření: Blanokřídlá žlabatka dubová se vyskytuje téměř v celé Evropě, chybí jen na nejzazším jihu a severu kontinentu, na východě její areál sahá až k Uralu.
Způsob života: Svým životním cyklem je tato drobná vosička vázána na duby (Quercus). Více než samotná žlabatka je známá spíše její kulovitá hálka (bývá označovaná jako duběnka), která se objevuje na dubových listech.
Dospělé samobřezí samičky se líhnou v zimě, při oteplení kladou vajíčka do pupenů dubu. Pak se na těchto místech vytvářejí drobné protáhlé fialové hálky asi 3 mm dlouhé. Z těchto hálek se v průběhu května a června líhnou dospělci obojího pohlaví. Oplozené samičky kladou vajíčka do žilek na rubu dubových listů, kde následně vzniknou ony nápadné kulovité hálky, uvnitř s jedinou larvou. Celý vývoj larvy probíhá v drobné komůrce ve středu hálky.
Dospělá žlabatka žije jen krátce a nepřijímá potravu.
Popis: Dospělec žlabatky dubové je okřídlený, černohnědý až černý. Nápadné hálky vyrůstají na listech dubů, jsou kulovité, dosahují 1–2 cm v průměru, nejprve jsou zelené, později načervenalé až hnědé, zůstávají stále dužnaté.
Záměny: Kulovité hálky na žilkách rubové strany dubových listů mohou patřit několika druhům žlabatek. Tak například podstatně menší a poněkud stlačenější hálky patří žlabatce dvouřadé (Cynips disticha). A jak jméno žlabatky pruhované (Cynips longiventris) napovídá, její kulovité hálky jsou dekorované pruhy. Podobné jsou také hálky druhu Cynips quercus, jsou také o něco menší, žlutavě hnědé, často bradavičnaté a v době zralosti (na rozdíl od hálek žlabatky dubové) tvrdnou. Velmi malé hálky vytváří žlabatka nervová (Cynips divisa), na listu jich může být i více než deset.
Speciálním případem jsou hálky žlabatky duběnkové (Andricus kollari), ty se totiž netvoří na žilkách dubových listů, ale na špičkách dubových výhonů. Nejen na dubových výhonech, ale také na kořenech těchto stromů buduje své hálky žlabatka bezkřídlá (Biorhiza pallida). Zcela jiný příběh vypravují hálky žlabatky kalichové (Andricus quercuscalicis), nejdou totiž po listech, výhonech, ba ani po kořenech dubů, sedají na žaludy.
Poznámka: Dubové hálky znal už raný novověk, zmínil se o nich v roce 1562 i Tadeáš Hájek z Hájku ve svém českém překladu Matthioliho Herbáře, říkával jim „kulky dubové“ (nebo také galles či bublínky). Věštilo se z nich: „Toto pak ještě obzvláště při těch dubových kulkách větších se nachází, že každého roku z nich o ourodě, o moru a o válce předpovídati můžeme: nebo když se rozrazí na dvé, ty, které celistvé jsou a od červův nezvrtané, měsíce ledna a unora mivají vnitř v prostředku mouchu aneb pavouka aneb červa. Protož jestliže kterého roku moucha se najde, válku, pakli červ, neurodu, pakli pavouk, mor vyznamenává“. Používaly se rovněž ve starém léčitelství, barvily se jimi na černo vlasy i sukno, vyráběl se z nich také inkoust.
Fotografováno ve dnech 1. 1. 2008 (Česko, Praha-Hostivař) a 18. 9. 2008 (Čechy, Štolmíř).