Syn.: Andromeda campanulata Miq., Enkianthus kikuchi-masaoi Mochizuki, Enkianthus latiflorus Craib, Enkianthus pallidiflorus Craib, Enkianthus pendulus Craib, Enkianthus recurvus Craib, Enkianthus tectus Craib, Meisteria campanulata Nakai, Tritomodon campanulatus (Miq.) Maek. ex H. Hara
Čeleď: Ericaceae – vřesovcovité
Rozšíření: Druh pochází z Japonska, vyskytuje se na ostrovech, Hokkaidó, Honšú s Šikoku. Jako okrasná rostlina se však pěstuje v parcích a zahradách v klimaticky příhodných oblastech mnoha části světa.
Ekologie: V Japonsku je součástí podrostu vlhkých podhorských lesů mírného pásma, objevuje se i na světlinách nedaleko vodních toků.
Popis: Keř dosahující výšky 2–3 m, s větvemi tenkými a borkou v mládí načervenalou, později světle hnědou, hladkou a tenkou. Řapíkaté listy jsou eliptické, 3–7 cm dlouhé, na bázi klínovité, na okraji pilovité, na vrcholu špičaté, na obou stranách na žilkách spoře chlupaté. Květy vyrůstají v nicích hroznech, květní stopka je až 20 mm dlouhá, kalich je drobný, pětičetný, koruna 8–12 mm dlouhá, zvonkovitá, s 5 krátkými cípy, smetanově bílá, nažloutlá či oranžová, červeně žilkovaná; tyčinek je 10. Plodem je pětipouzdrá tobolka, plodní stopky jsou na konci výrazně zakřivené.
Využití: Ve své domovině v Japonsku je tento keř velice oblíbenou součástí okrasných výsadeb podél zahradních jezírek či potůčků, protože má atraktivní květy a zajímavé listy, které se navíc na podzim pěkně zbarvují do oranžova či karmínově rudě. Má velmi pomalé tempo růstu, takže jej není třeba každoročně zastřihovat. Potřebuje kyselou, propustnou půdu s obsahem rašeliny, podobně jako azalky, a také ochranu před větrem. Toleruje mráz až do -27 °C, naopak nesnáší přímý sluneční úpal a vyschnutí.
V Evropě je nejoblíbenější v Británii, tamní vlhké podnebí bez extrémních teplotních výkyvů tomuto keři vysloveně vyhovuje. V Evropě se pěstoval poměrně zřídka v zámeckých parcích jako kuriozita, v současnosti však zahradní firmy zaplavují trh výpěstky v kontejnerech, které jsou zasazeny v přehnojených substrátech, takže se většinou po výsadbě „ukvetou k smrti“ a nepřežijí ani první zimu, protože nestihnou zakořenit a uschnou.
Poznámka: Rod Enkianthus obsahuje asi 14 druhů, které pocházejí z Japonska, Číny, Indočíny a východního Himálaje.
Fotografováno v červnu 2013 (Česko, zámecký park Štiřín).