Biologická klasifikace: Animalia, Mammalia, Eulipotyphla, Erinaceidae
Česká jména: ježek východní, ježek evropský rumunský, ježek karpatský, ježek rumunský
Anglická jména: Eastern european hedgehog, Northern white-breasted hedgehog
Rozšíření: Eurasijský druh, žije ve střední, východní a jihovýchodní Evropě, na západní Sibiři. Západní hranice výskytu prochází Rakouskem a Polskem, v České republice tvoří hranici přibližně Labe a Vltava.
Způsob života: Tento druh pochází ze stepí, proto vyhledává sušší a teplejší místa v nížinách, zejména zarostlé meze, sady nebo zahrady.
Je to samotářské a noční zvíře, při lovu využívá zejména sluch a čich. Živí se housenkami, žížalami, mnohonožkami, slimáky, brouky, ale pochutná si i na vejcích ptáků hnízdících na zemi, součásti jídelníčku mohou být i žáby, ještěrky nebo hadi, nepohrdne ani mršinou.
Jeho protáhlý nos je stále vlhký, aby lépe vnímal pachové vjemy. Čich je důležitý nejen pro vyhledávání potravy, ale varuje ho před nebezpečím a využívá jej taky při hledání partnera. Samice po 31–35 dnech březosti rodí 1–6(–10) slepých mláďat s růžovou kůži. Po několika hodinách potomkům vyrostou bílé bodlinky, které po asi 36 hodinách nahradí tmavší ostny, trvalé bodliny jim vyrostou až po několika měsících. Mladí ježci zůstávají pohromadě s matkou po dobu kojení, tj. 6–7 týdnů.
Od konce léta si ježek hromadí pod kůži vrstvu tuku. U nás se ukládá k zimnímu spánku nejčastěji v říjnu (závisí na teplotě), severnější populace dříve, jižnější později. Zimní spánek tráví stočený do klubíčka v hnízdě ze suchého listí. Probouzí se na jaře, když venkovní teplota stoupne přibližně na 15 °C.
Při nebezpečí se stáčí pomocí svalů do klubíčka a napřímí bodliny všemi směry. Mohou jej ohrozit především lišky, jezevci, vlci a sovy, největší nebezpečí však představuje člověk (především auta a různé chemické přípravky).
Popis: Hmyzožravec s délkou těla 19–29 cm, ocasu 1,4–4 cm a s hmotností 400–1200 g. Bodliny rostou neuspořádaně, směřují do všech stran, jejich barva je různá s odlišně zbarvenými konečky, ale jsou i jednobarevné. Z obou stran jsou bodliny zašpičatělé, jsou dlouhé 2–3 cm, uprostřed rozšířené a duté. Na hlavě, přední části krku, břichu a nohou je světlá srst, u mladých jedinců naopak velmi tmavá se světlou skvrnou na hrudi. Věkem osrstění bledne, jeho zbarvení je proměnlivé od pískové až po světle šedou.
Záměny: Na většině území České republiky žijí spolu ježek východní a ježek západní (Erinaceus europaeus). U ježka západního se od čenichu táhne tmavší pruh ve tvaru V, který připomíná brýle. Nápadné jsou také hnědé a bělavě pruhované pečlivě uhlazené bodliny; bodliny ježka východního jsou nepravidelně pruhované a směřují všemi směry.
Poznámka: Ježek je spojen se spoustou mýtů a pověstí. Například ve starém Egyptě byl vyobrazen na nádobách. Byly nalezeny amulety v podobě ježka, které se prý používaly proti plešatosti nebo proti uštknutí hadem. Staří Římané zase považovali ježky za posly jara, v Irsku za čarodějnice ve zvířecí podobě.
Fotografováno dne 4. 9. 2021 (Česko, Čechy, Úvaly).