Syn.: Helenium macranthum Rydb., Helenium grandiflorum Nutt., Helenium parviflorum Nutt., Helenium pubescens Aiton, Helenium montanum Nutt., Helenium latifolium Mill., Helenium canaliculatum Lam., Helenium tubuliflorum DC., Helenium commutatum Link, Helenium altissimum Rydb., Helenium huronense Britton, Helenium pumilum Willd. ex Schltdl., Heleniastrum autumnale (L.) Kuntze, Heleniastrum montanum (Nutt.) Nieuwl. et Lunell
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Areál druhu se rozkládá po celém mírném a subtropickém pásu severoamerického kontinentu, z Britské Kolumbie k východu do Ontaria, k novoanglickému a novobelgickému pobřeží (kde je však dnes již ohroženým taxonem), k jihu do mexické Kalifornie a Sonory, Texasu, Alabamy, Georgie a odtud místy na Floridu.
Ekologie: Roste na různých substrátech (na písčitých, bahnitých i jílovitých říčních náplavech, častěji na bazických podkladech) a v celé řadě biotopů – při mořském pobřeží, v ostřicových porostech na březích vodních toků a jezer, na zaplavovaných pastvinách, zanedbaných polích, podél komunikací. Od pobřeží vystupuje k 2600 m nadmořské výšky do hor. Hemikryptofyt. Kvete od července do října v závislosti na populaci, lokalitách a nadmořské výšce.
Popis: Vytrvalá bylina, často hodně přes metr vysoká, více či méně drobně pýřitá, s přímými, křídlatými, v horní třetině větvenými stonky. Listy obvykle obkopinaté až obvejčité, špičaté, celokrajné nebo zlehka vyřezávané, v zimní přízemní růžici tuhé, téměř lysé a brzy zanikající, na lodyhách kratičce pýřité a po okrajích zubaté, s křídlatě sbíhavými řapíky. Úbory dorůstají průměru až čtyř centimetrů a jsou, často ve značném počtu, sestaveny na stopkách v latnatých květenstvích. Lineárně kopinaté, přetrvávající, pýřité a při bázi srůstající zákrovní listeny podpírají po obvodu plevkatá, jinak lysá kulovitá lůžka se stovkami tenkých tubulárních oboupohlavných květů, lemovaných osmi až dvaceti nápadně trojlaločnými, oboustranně žlutými samičími paprsky. Plodem je neveliká nažka s chmýrem z několika drobných bílých šupin, ověnčených několika štětinkami.
Poznámka: Východoamerické populace Helenium autumnale byly pařížskou botanickou zahradou zaváděny od roku 1719, o deset let později už pronikly do zahrad holandských a anglických. Po dalším půlstoletí zavedl W. Malcolm do anglických kultur velkokvěté klony s žlábkovitě nadvinutými paprsky (Aitonovo H. pubescens či pozdější H. canaliculatum), rovněž novobelgického původu. Nápadná variabilita druhu přesto mnohem více vyniká v západní části areálu, odkud byla popisována řada variet s pozoruhodně proměnlivými cytologickými poměry, umožňujícími křížení druhu s taxony téměř všech ostatních sekcí. Z takových hybridů povstalo na dvě stě zahradních odrůd, které sice původní H. autumnale ze zahrad většinou už dávno vytlačily, zpravidla jsou ale chybně rozšiřovány pod jeho jménem.
Fotografováno ve dnech 8. 8. 2019 (Česko, Čechy, Botanická zahrada hlavního města Prahy) a 19. 8. 2019 (Morava, Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně).