Syn.: Buphthalmum helianthoides L.
Česká jména: slunohled (Fulín 1925), janeba drsná (Kubát 2002)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Téměř po celém severoamerickém východu, z Alabamy a Georgie k severu přes atlantská a novoanglická pobřeží na jih Québecu, přes vnitrozemské státy k západu do Texasu, Colorada, Nebrasky, Minnesoty, Manitoby a na jihovýchod Saskatchewanu.
Kromě nominátní variety je v areálu rozlišována ještě varieta Heliopsis helianthoides var. scabra. V zahradách rozšířené odrůdy byly zjevně odvozeny z variety scabra, jejíž areál vybíhá dále k západu, je však nedohledatelná v jihoatlantské oblasti, obývané jen typovou varietou; všude jinde (až do povodí Mississippi a na sever k Velkým jezerům) se areály obou variet prolínají. Ze zahrad uniká i po většině Evropy (prozatím snad mimo země balkánské a skandinávské), v západoasijských zemích při Kaspickém moři, na asijském východě v Číně, Japonsku a Koreji. A v protikladu s absencí záznamů v ostatních jihoamerických zemích je dokládána i ve většině kolumbijských departamentů.
Ekologie: Janeba drsná roste v otevřených světlých lesích, v křovinách, prériích a na pastvinách, často i při okrajích komunikací, zanedbaných polí a na podobných ruderálních stanovištích. Od pobřeží a nížin vystupují populace na východě areálu k 800 m a na západě až k 2300 m nadmořské výšky do hor, zplanělé rostliny v tropických kolumbijských horách jsou nicméně dokládány i z výšek nad 2800 m. Hemikryptofyt. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá bylina, až 150 cm vysoká, roztroušeně (pak obvykle drsně) pýřitá nebo téměř lysá, se vzpřímenými, vstřícně olistěnými lodyhami, až po deseti vyrůstajícími z krátkých plazivých oddenků. Listy jsou řapíkaté, vejčité až deltoidně kopinaté, zhruba 10 cm dlouhé a zpola tak široké, pravidelně i nepravidelně oddáleně zubaté. Zhruba 10 cm široké úbory vyrůstají až po 15 v chocholičnaté latě na stopkách až 25 cm dlouhých. Zákrovní listeny (v počtu až 20) jsou seskládané ve 2–3 řadách, jsou olysalé nebo jen vespod a po okrajích pýřité, mají rozšířené vejčité báze s oválnými, tupě špičatými přívěsky a chrání na palec široká vypouklá lůžka disků s až 80 bledě nebo zelenavě žlutými, zpod lysých kopinatých plevek vyvíjenými pětizubými trubkovitými květy s vyčnívajícími kaštanově hnědými prašníky. Lemovány jsou 10–20 (u poloplných a plnokvětých odrůd však mnohem početnějšími) samičími, dlouho přetrvávajícími, citronově až oranžově žlutými paprsky. Hladké, klínovité, tříhranné i čtyřhranné nažky jsou černohnědé, se zaniklým nebo jen několika zoubky slabě vyznačeným chmýrem.
Poznámka: Silně variabilní druh se dvěma rozpoznávanými, někdy však i zpochybňovanými varietami postavenými na znacích víceméně kvantitativních, s řadou přechodných linií a nesníženou plodností hybridů.
Z Virginie popsal druh už roku 1696 Leonard Plukenet, botanik a zahradník královny Marie II. Stuartovny, jako Chrysanthemum scrophulariae folio Americanum; podle všeho byl však druh na evropský kontinent dopraven až k roku 1714, kdy byl vysazen v Chelsea v zahradě Henry Somerseta, vévody z Beaufortu.
Zahradní odrůdy, rozšiřované na sklonku 19. století jako Heliopsis pitcheriana (nyní opět přicházejí do módy), vykazovaly charakteristické znaky obou variet a navíc nesly na purpurových stoncích úbory s kaštanově zabarvenými paprsky, u planých rostlin neznámé. Záhy ale byly vystřídány selekcemi bližšími var. scabra s úbory zlatožlutými, zušlechtěnými Victorem Lemoinem a poté zejména Karlem Foersterem do desítek plnokvětých odrůd, které dominovaly v zahradních sortimentech v průběhu celého minulého století.
Fotografováno ve dnech 19. 8. 2019, 18. 8. 2020 a 12. 9. 2023 (Česko, Akademická zahrada ZF, Mendelova univerzita) a 28. 7. 2023 (Úštěk, zahrádka v obci).