Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Colubridae
Syn.: Coluber gabinus Metaxa, 1823; Coluber hydrus Pallas, 1771; Coluber penttatus Menetries, 1832; Coluber ponticus Guldenstadt, 1811; Coronella tessellata Laurenti, 1768; Tropidonotus elaphoides Brandt, 1838; Tropidonotus tessellatus (Laurenti, 1768)
Česká jména: užovka podplamatá
Anglická jména: Dice snake, Tessellated water snake
Rozšíření: Eurasijský druh, jehož západní areálová hranice se nachází v severozápadní Itálii, ve východní částí Rakouska a v Česku (izolované lokality leží ještě v německém Porýní), dále na východ areál prochází Balkánským poloostrovem, Ukrajinou, jihozápadním Ruskem, Tureckem a severem Blízkého východu, na východě sahá přes středoasijské země až do nejzápadnější oblasti Číny. Na jih zasahuje až k deltě Nilu a na severní pobřeží Perského zálivu.
Způsob života: Had úzce vázaný na vodní prostředí, obývá dobře prohřáté, pomalu tekoucí případně i stojaté vody s členitým pobřežním terénem, kamenitými a skalnatými břehy, kde se střídají obnažená a zarostlá místa křovinatou vegetací.
Živí se především malými rybami, méně obojživelníky. Ke slunění využívá vyhřáté stráně, kameny nebo kmeny ve vodě. Na souši se pohybuje obratně a rychle, dobře šplhá a výborně plave při břehu, ale i daleko od souše. Aktivní je hlavně ve dne od března (dubna) až do října.
Pro zachování populace jsou nezbytná líhniště v podobě zbytku náplavů seschlých travin, trouchnivějícího dřeva pod padlými kmeny nebo kompostů s rozkládajícím se organickým materiálem. K páření obvykle dochází v dubnu. Koncem června a začátkem července klade samice 5–12 vajec do tlejících rostlinných zbytků, mimo dosah běžných záplav. Během srpna a září se líhnou mláďata 19–24 cm dlouhá, která se zdržují v místě vylíhnutí. V říjnu opouští svá stanoviště u vod a vyhledá si suchá zimoviště v norách hlodavců, puklinách skal. Často zimuje více jedinců pohromadě, někdy i společně s jinými druhy.
Popis: Nejedovatý had dorůstající délky 70–100(–130) cm a dosahující hmotnosti 80–280 g. Zbarvení svrchní strany těla je šedozelené, olivově zelené až hnědozelené, na kterém je více či méně zřetelný načernalý vzor. V týle bývá tmavá skvrna ve tvaru písmene V, jehož špička směřuje k zadnímu okraji hlavy. Hlava je vpředu mírně zúžená a svrchu je dlouze trojúhelníková. Duhovka oka je žlutá, jemně černě skvrnitá, zornice je kulatá. Před okem jsou obvykle dva štítky, za okem 3–4(5–7) štítky. Hřbetní šupiny jsou výrazně kýlnaté. Samci jsou menší, ocas je relativně delší, silnější a pozvolně se zužuje. Spodní část je bělavá až nažloutlá a černě skvrnitá.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2021) klasifikuje užovku podplamatou jako druh méně dotčený (LC). Je uveden v příloze II Bernské úmluvy a v řadě zemí je chráněn národní legislativou. Je také uveden v příloze IV Směrnice o stanovištích. Předpokládá se, že se vyskytuje v mnoha chráněných oblastech v celém jeho areálu. U nás je chráněn podle vyhlášky 395/1992 Sb., ve znění vyhl. 175/2006 Sb.
Fotografováno ve dnech 2. 10. 2023 a 21. 5. 2024 (Česko, Čechy, Praha-Troja, okolí Vltavy a ZOO Praha).