Biologická klasifikace: Animalia, Reptilia, Squamata, Elapidae
Syn.: Alecto fasciolata Jan et Sordelli, 1873; Hoplocephalus ater Krefft, 1866; Hoplocephalus fuscus Steindachner, 1867; Naja scutata Peters, 1861; Notechis ater (Krefft, 1866)
Česká jména: pakobra páskovaná, pakobra černá
Anglická jména: Tiger snake, Mainland island snake
Rozšíření: Australský endemit, jehož areál se nachází na jihovýchodním okraji Queenslandu, ve východním a jižním Novém Jižním Walesu, ve Victorii, na jihovýchodě Jižní Austrálie, na jihozápadě Západní Austrálie, na Tasmánii i na ostrovech v Bassově průlivu.
Na tomto území je rozlišováno několik poddruhů, někdy je však druh hodnocen i jako monotypický. Nejčastěji se hovoří o nominátním poddruhu, jenž se vyskytuje na většině území, a o poddruhu Notechis scutatus subsp. occidentalis z jihozápadní části kontinentu.
Způsob života: Obývá vlhké prostředí, pobřežní lesy, křovinaté porosty, zaplavované pastviny, laguny, mokřady a bažiny, jezera, stoupá od hladiny moře až do nadmořské výšky 1000 m. Ukrývá se v padlých kmenech nebo pod ními, v hustém porostu a v nepoužívaných norách zvířat. Dobře šplhá po vegetaci i po lidských konstrukcích až do výšky 10 m nad zemí.
Je to převážně denní a soumračný flexibilní predátor. Kořist loví na zemi, ve větvích i ve vodě a usmrcuje ji jedem. Živí se rybami, obojživelníky, ještěrkami, vylíhnutými ptáčaty a malými savci, nepohrdne ani mršinou. Může docházet i ke kanibalismu.
Je aktivnější v teplejších měsících roku. Během zimy hibernuje ve zvířecích norách v hloubce jednoho metru pod zemí, pod velkými balvany nebo v mrtvých stromech.
Na začátku období rozmnožování samci mezi sebou bojují. K páření dochází od prosince do dubna. Je živorodý, samice rodí 10–64(–90) živých mláďat mezi pozdním létem a polovinou podzimu.
Popis: Jedovatý had z čeledi korálovcovitých, dosahuje délky 120–210 cm. Pro tento druh je charakteristická centrální čelní šupina (frontální), která je zhruba stejně dlouhá i široká. Zbarvení je značně variabilní, nejčastěji je tmavě olivově hnědé až černohnědé, s bělavými až nažloutlými příčnými pruhy, které se mohou lišit šířkou. Některé populace nejsou pruhované, zbarvení se pohybuje od žlutohnědé po černou. Černý povrch těla je rozšířený u jedinců vystavených proměnlivým povětrnostním podmínkám, zejména ve vyšších nadmořských výškách nebo na pobřežních ostrovech. Tmavé zbarvení umožňuje absorbovat teplo rychleji během krátkého vegetačního období. Tělo je pokryto relativně velkými, pololesklými šupinami. Krk je ve výhružném postoji zploštělý. Zornička oka je kulatá.
Poznámka: Extrémně jedovatý had, nebezpečný i pro lidi. Obecně je velmi plachý a dává přednost útěku před konfliktem. V případě nebezpečí drží přední část těla v napjaté křivce s mírně zvednutou hlavou namířenou na protivníka. Při nafukování a vyfukování těla hlasitě syčí, pokud je nadále provokován, prudce vystřelí vpřed a kousne.
Fotografováno ve dnech 28. 11. a 2. 12. 2023 (Austrálie, Tasmania, Lake St. Clair a National Park Narawntapu).