Syn.: Hamamelis persica DC.
Čeleď: Hamamelidaceae R. Br. – vilínovité
Rozšíření: Severní Írán a Ázerbájdžán.
Ekologie: Smíšené lesy v nižších nadmořských výškách (200–800 m n. m.). Kvete v březnu až dubnu před rašením listů.
Popis: Keř až 5 m vysoký (nebo malý strom až 10 m), vícekmenný, široce rozložený. Borka hnědošedá, uvolňuje se ve větších plátech a zanechává po sobě skvrny, které pozvolna tmavnou. Listy opadavé, střídavé, na vrcholu tupé a zaokrouhlené, 5–20 cm dlouhé, poměrně tuhé a kožovité, po obou stranách pýřité. Raší brzy a dlouho drží na větvích. Na podzim se vybarvují až do červena. Květy oboupohlavné, drobné, žluté, kalich pětidílný, koruna chybí, tyčinky nápadně červené. Plody dřevnaté tobolky. Má velmi tvrdé dřevo.
Využití: Zajímavá jako solitéra především na podzim svými listy, ale málo využívaná. V Íránu se osvědčila jako dřevina vhodná pro stabilizaci svahů narušených erozí.
Poznámka: Druh popsán v roce 1831 a pojmenován podle německého přírodovědce a cestovatele J. J. F. W. Parrota (1792–1841), který působil na univerzitě v Tartu.
Fotografováno v říjnu 2007, květnu 2009, březnu a dubnu 2010 (zámecký park Slatiňany).