Syn.: Agaricus igniarius (L.) E. H. L. Krause, Boletus igniarius L., Boletus fomentarius var. ungulatus (Schaeff.) Pers., Fomes igniarius (L.) Cooke, Fomes igniarius f. alni Bondartsev , Fomes igniarius f. nigricans Bondartsev, Fomes igniarius var. nigricans (Fr.) Rick , Fomes igniarius var. trivialis (Bres.) Killerm., Fomes nigricans (Fr.) Gillet, Fomes nigricans (Fr.) Gillet var. nigricans, Fomes trivialis (Fr.) Bres., Ganoderma trivialis Bres., Mucronoporus igniarius (L.) Ellis et Everh., Mucronoporus nigricans (Fr.) Ellis et Everh., Ochroporus alni (Bondartsev) Fiasson et Niemelä, Phellinus alni (Bondartsev) Parmasto, Phellinus igniarius f. alni (Bondartsev) Cetto, Phellinus igniarius subsp. nigricans (Fr.) Bourdot et Galzin , Phellinus igniarius var. alni (Bondartsev) Niemelä, Phellinus igniarius (L.) Quél. var igniarius, Phellinus igniarius var. trivialis (Bres. ex Killerm.) Niemelä, Phellinus nigricans (Fr.) P. Karst., Phellinus trivialis (Bres.) Kreisel, Placodes igniarius (L.) Quél., Placodes nigricans (Fr.) Quél., Polyporites igniarius (L.) Heer, Polyporus igniarius (L.) Fr., Polyporus igniarius var. nigricans (Fr.) Jørst., Polyporus nigricans Fr., Polyporus nigricans f. trivialis Fr., Pseudofomes nigricans (Fr.) Lázaro Ibiza, Pyropolyporus igniarius (L.) Murrill, Scindalma igniarium (L.) Kunte, Scindalma nigricans (Fr.) Kuntze – ohňovec ohňový, ohňovec olšový
Čeleď: Hymenochaetaceae Imazeki et Toki – kožovkovité
Rozšíření: Je rozšířený v celém mírném pásmu severní polokoule.
Ekologie: Roste hojně po celý rok na živých kmenech listnatých stromů v lesích, stromořadích, porostech na březích, parcích a zahradách. Napadá zvláště vrby, také osiky, topoly, jeřáby, břízy, habry, někdy i ovocné stromy. Vyrůstá jednotlivě i ve skupinách.
Popis: Plodnice jsou víceleté, v mládí polokulovité nebo hlízovité, ve stáří konzolovité až kopytovité. Klobouk má průměr 5–25 cm, je až 20 cm tlustý, k substrátu zpravidla přirostlý bokem. Povrch mladé plodnice je hladký, sametový, šedý až šedohnědý, ve stáří je povrch klobouku hrbolatý, polokruhovitě rýhovaný, pásy jsou zbarvené podle věku od světle hnědého sametového přirůstajícího okraje po šedohnědou až černou hladkou vnitřní část, někdy popraskanou a porostlou řasami. Rourky jsou vrstevnaté, 3–5 mm dlouhé, špinavě hnědé, póry okrouhlé, velmi drobné, okrové až rezavě hnědé. Dužnina je dřevnatá, tmavě hnědá, vůně nenápadná, chuť kyselá až nahořklá. Výtrusný prach je bílý, výtrusy hladké, bezbarvé, elipsoidní, 4,5–6 × 4–5,5 µm velké.
Záměny: Velmi podobný ohňovec statný (Phellinus robustus) se liší světlejším, rezavě hnědým zbarvením dužniny. Menší a vzácnější je ohňovec osikový (Phellinus tremulae).
Využití: Je nejedlý. V minulosti se používal jako zápalná hubka, odtud pochází české jméno ohňovec. Dužnina obsahuje látky s protinádorovými účinky.
Poznámka: Je to jeden z nejškodlivějších parazitů listnatých stromů, způsobuje bílou hnilobu dřeva živých stromů.
Fotografováno v průběhu října až prosince 2008 (u Roztok).