Syn.: Fortunaea chinensis Lindl., Petrophiloides longipes (Wu) Koidz., Petrophiloides strobilacea (Siebold et Zucc.) Reid et Chandler, Platycarya kwangtungensis Chun ex Kuang et A. M. Lu, Platycarya longipes Y. C. Wu, Platycarya simplicifolia G. R. Long, Platycarya sinensis Mottet
Čeleď: Juglandaceae DC. ex Perleb – ořešákovité
Rozšíření: Jihovýchodní Čína, severní Vietnam, Tchaj-wan, Korea a Japonsko. V jiných částech světa se pěstuje přes svůj zajímavý vzhled jen vzácně.
Ekologie: Smíšené lesy, často okraje porostů ve středních a vyšších polohách (400–2200 m n. m.), upřednostňuje vlhčí a světlé stanoviště; podobně jako jiné druhy z čeledi kořeny produkují juglony, které jsou toxické pro řadu jiných druhů rostlin; odolnost vůči mrazu je udávána na -12 až -25 °C. Kvete od května do července.
Popis: Opadavá dřevina s širokou korunou, menší strom dosahující výšky do 15 m, v nepříznivých podmínkách jen velký keř. Letorosty jsou chlupaté, borka světle šedá, výrazně svisle zbrázděná. Listy jsou lichozpeřené (výjimečně jednoduché – u f. simplicifolia), 15–30 cm dlouhé, lístky vyrůstají po 7–15(–23), jsou přisedlé, vejčité až vejčitě kopinaté, 4–10 cm dlouhé, zašpičatělé, dvojitě pilovité, zprvu slabě chlupaté, později zcela lysé. Vzpřímené samčí jehnědy jsou vonné (vůně srovnávána s jablky), žlutavé, 5–8 cm dlouhé, po 4–8 obklopující jedno zelené samičí květenství. Plodenství je hnědé, dřevnaté, typicky šiškovitého tvaru, 3–4 cm dlouhé, vytrvávající na rostlině až do jara, obsahující asi 5 mm dlouhé dvoukřídlé oříšky.
Využití: Z plodů a kůry se získávalo černé barvivo, kořeny při spalování silně voní a jsou přidávány do koupelí.
Poznámka: K rodu Platycarya jsou v současnosti řazeny jen dva druhy (POWO 2020), oba pocházejí v východní Asie.
Fotografováno dne 23. 9. 2017 (Německo, Botanische Garten Frankfurt am Main).