Aristotelés ze Stageiry se narodil v roce 384 př. n .l. ve Stageiře na Chalkidiké, zemřel v roce 322 př. n. l. v Chalkidě. Řecký filozof, nejvýznamnější žák Platonův a vychovatel Alexandra Makedonského, autor rozsáhlého encyklopedického díla.

Aristotelés

Jeho otec byl lékařem makedonského krále Filipa II. V letech 367–347 př. n. l. Aristoteles studoval a přednášel v Athénách v Platónově Akademii. Po Platónově smrti odešel z Athén, vyučoval v Assu v Malé Asii a v Mytiléně na Lesbu. V roce 343 př. n. l. se stal vychovatelem Alexandra (později Velikého). Po smrti krále Filipa se vrátil do Athén, kde v roce 335 př. n. l. založil filozofickou školu, působil zde 13 let a napsal své spisy. Po smrti Alexandra Velikého v roce 322 př. n. l. byl obviněn z rouhání proti bohům a odešel do vyhnanství.
Aristoteles položil základ vědeckého přístupu (metodologie), zkoumání, třídění a argumentace. Při tom vychází z představy nadřazeného rodu (genos, genus), do kterého patří jednotlivé druhy (eidos, species), ty se navzájem liší. Důležitá je definice určení společných vlastností rodu a odlišností mezi druhy. To umožňuje vše uspořádat do nadřazených a podřazených kategorií. Z této myšlenky vychází např. binomická nomenklatura v botanice, zoologii atd. Mnohé jeho názory jsou samozřejmě překonané, ale základní představa možnosti uspořádání všech věcí a jevů je pro vědu charakteristická. Z jeho prací vychází mnoho oborů soustavně a přehledně uspořádaných (např. anatomie, astronomie, biologie, geografie, geologie, lingvistika, logika, meteorologie, politologie). Psal také o estetice, etice, metafyzice, rétorice, teologii, zabýval se výchovou a vzděláváním. Spisy jsou uspořádány do tématických oddílů: logické (Organon), přírodovědecké (Metaphysika, Physika, De anima, Historia animalium, De generatione animalium, De partibus animalium), etické a politické.
Organon je věnován pravidlům správného myšlení, usuzování a argumentace, z předpokladů jsou vyvozovány závěry. Práce o živé přírodě patří pod aristotelovský pojem fyzika (přirozenost), zabývají se např. charakteristikami života (potřeba potravy, zrození, růst a zánik, schopnost pohybu, vnímavost, reprodukce). U jednoduchých organismů se připouštěla možnost samoplození. Podle Aristotela má všechno živé duši, buď vegetativní (rostliny), vnímavou (živočichové) nebo rozumnou (člověk). V práci Historia animalium se věnoval popisu druhů živočichů (asi 500 druhů) a jejich rozdílům. Rozlišoval živočichy s krví a bez krve. V De generatione animalium a De partibus animalium vytvořil základy srovnávací anatomie, lze ho považovat za prvního přírodovědce. Sám pozoroval mořský život u Lesbu, mnoho pozornosti věnoval např. chobotnicím, studiu jejich chapadel. Odděloval žraloky a rejnoky od ostatních ryb. Také pozoroval vývoj zárodku ve slepičím vejci.
Geografické znalosti zařadil do práce Meteorologika. Jeho následovník v Lyceu Theophrastos se věnoval botanice a vycházel z aristotelovského pojetí přírody.

Na Aristotelovu počest byl pojmenován rod Aristotelia L´Hér, Elaeocarpaceae, který roste v Austrálii, na Novém Zélandu, v Peru a Chile.