PACHYSANDRA TERMINALIS Siebold et Zucc.

Česká jména: pachysandra (Mareček 1999)
Čeleď: Buxaceae Dumort – zimostrázovité

Pachysandra terminalis

Rozšíření: Východoasijský druh vyskytující se v Japonsku a střední Číně. Pěstuje se i v dalších příhodných oblastech světa, občas může i zplaňovat (Severní Amerika, Evropa).

Ekologie: Roste jako podrost ve vlhkých a stinných lesích, v nadmořských výškách zhruba od 1000 až do 2600 m. Kvete od dubna do května.

Pachysandra terminalis

Popis: Stálezelený nízký polokeř s větvemi poléhavými až vystoupavými, až 30 cm dlouhými. Listy jsou střídavé, nahloučené v horní části větví, řapíkaté, obvejčité až kosočtverečné, 2,5–5(–9) cm dlouhé a 1,5–3(–6) cm široké, kožovité, na bázi klínovité, při okraji v horní části čepele zubaté. Květenství je terminální, 2–4 cm dlouhé, přímé; květy jsou jednopohlavné, 4četné, bílé, přisedlých samčích květů je více než 15, jejich okvětní lístky jsou vejčité, 2,5–3,5 mm dlouhé, nitky tyčinek jsou asi 7 mm dlouhé; krátce stopkaté samičí květy vyrůstají po 1 nebo 2 při bázi květenství nebo jednotlivě v úžlabí listů, jejich okvětní lístky jsou vejčité. Plodem je vejcovitá tobolka, 5–6 mm dlouhá.

Využití: Vysazuje se s oblibou v přistíněných partiích zahrad a parků, v kultuře se objevuje v několika kultivarech.

Poznámka: K rodu Pachysandra jsou v současnosti započítávány tři akceptované druhy. Kromě zde popisovaného jsou to ještě východoasijský druh Pachysandra axillaris a severoamerický druh Pachysandra procumbens. Oba tyto další druhy nemají květenství terminální.

Pachysandra terminalis
Pachysandra terminalis
Pachysandra terminalis

Fotografováno dne 9. 4. 2017 (Česko, Průhonice, Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví).